Neodpočívaj v pokoji přehled
William Faulkner
Dej sa odohráva v Jeffersone. Román začína vraždou Vinsona Gowrieho, bol to beloch, ktorého vraj zabil černoch, Lucas Beauchamp. Dej sa potom presunie o štyri roky dozadu. Chick sa spolu s Aleckom Sanderom vybrali na poľovačku, išli si zapoľovať na zajace a Chick, keď prechádzal cez rieku, podlomil sa s ním ľad a spadol do vody. Aleck Sander sa mu snažil pomôcť, ale nemohol, a vtedy sa tam zjavil Lucas Beauchamp, ktorý mu pomohol.Vzal ho spolu aj s Aleckom k sebe domov, aby sa tam Chick usušil. S Lucasom tam bývala aj dobručká starena a zatiaľ, čo sa Chick sušil pred kozubom, ona im pripravila obed. Keď sa najedli, vybrali sa obaja domov. Opäť nastáva časový skok v deji a autor sa dostáva k tomu, ako Lucas je už vo väzení. Keďže je to černoch, čo zabil belocha a ešte pritom aj odzadu, všetci sa mu vyhrážajú, že ho zabijú, ale nikto sa na to neodváži. Väzenie bolo veľmi špinavé, bol tam cítiť černošský zápach, lebo všetci černosi boli v jednej cele, ale Lucas mal osobitnú celu, kde mal len posteľ a vešiak. Práve spal, keď ho vo väzení navštívil Chick spolu so svojím ujcom, a keďže Chickov ujec vyštudoval právo, Lucas od neho chcel, aby ho obhajoval, ale ujec to odmietol. Chick prišiel Lucasa pozrieť, aj keď to nebol jeho priateľ, a poznal ho len od vtedy, ako mu pomohol, keď spadol do potoka. Ešte chvíľu sa rozprávali, a potom odišli. Pri odchode ich Lucas požiadal, aby mu zohnali tabak a oni prisľúbili. Zohnali ho rýchlo, keďže Chickov ujec mal dobré kontakty a hneď v tú noc mu ho priniesli. Strážnik ich nechcel pustiť, ale nakoniec ho presvedčili a Lucasovi ten tabak dali. On mal však ďalšiu požiadavku, chcel aby išli vykopať hrob Vinsona Gowrieho, lebo vraj on nebol zabitý jeho zbraňou, lebo on má revolver, kolt štyridsať jednotku a tou Vinson zabitý nebol. Chick dlho váha, no nakoniec sa rozhodne, že to urobí. Večer sa k tomu odhodlá a zájde aj za Aleckom Sanderom, aby išiel s ním. Ten zo začiatku nesúhlasí, bojí sa, že by ich mohli prichytiť, ale nakoniec sa poddá. V tom do deja vstupuje slečna Habershamová, ktorá bola dobrá priateľka Molly. Molly bola Lucasova žena a dcéra otroka, ktorý pracoval u doktora Habershama. Slečna Habershamová bola krstnou mamou Mollinmu prvému dieťaťu. Ona sa podujala na tom, že pôjde s nimi na jej dodávke. Keď sa dostanú k hrobu a vykopú ho, s údivom zistia, že tam neleží Vinson Gowrie, ale Chuck Montgomery, Vinsonov spolupracovník. Opäť teda zakryjú hrob a na druhý deň sa spolu s Chickovým ujcom rozhodnú ísť za šerifom Hamptonom. On im uverí a pošle ich domov, že to je už ich robota. Určitá časť deja sa potom odohráva v meste, kde Chick vysvetľuje svojej matke, prečo nebol v noci doma, slečna Habershamová ide domov, a autor opisuje krásu prírody. Na druhý deň skoro ráno sa spolu so šerifom znovu vybrali na cintorín. Vykopali hrob a s údivom zistili, že teraz tam už nie je nikto. V tom tam prichádza aj Vinsonov otec. Keď vidí, čo sa tu deje, zúri a žiada vysvetlenie. Všetci mu povedia, čo sa tu vlastne stalo. Zíde im na um, že keď tu boli v noci, videli pri tekutom piesku niekoho na mulici prechádzať okolo. Vybrali sa teda všetci tam a po dlhšom hľadaní našli obidve mŕtvoly, Vinsona Gowrieho aj Chucka Montgomeryho. Nakoniec sa všetci vracajú do mesta a po vpovedí Lucasa sa konečne všetko vysvetlí. Z vraždy je vinný Grawford Gowrie, bol to Vinsonov otec. Svojho syna a Montgomeryho zabil preto, lebo zistil, že kradnú drevo. Lucas sa v závere deja konečne dostáva z väzenia a tým sa končí aj celý román. 75-096-74... celý text
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Neodpočívaj v pokoji. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (4)
Ano, jsou tu složitá souvětí, kde jednotlivé části ne vždycky logicky navazují. Ano, může se zdát, že tu myšlenky nejsou formulované jasně. Ale je to jen usilovný pokus najít přesný výraz. Pro mě srozumitelnější experiment než jiné proudy vědomí.
Nudná a k závěru téměř nečitelná kniha; relativně jednoduchá zápletka je nafouklá nesouvisejícími traktáty vedoucími odnikud nikam (jakoby "stream of consciousness")
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Neodpočívaj v pokoji v seznamech
v Přečtených | 28x |
ve Čtenářské výzvě | 1x |
v Knihotéce | 25x |
v Chystám se číst | 30x |
v Chci si koupit | 3x |
v dalších seznamech | 2x |
Autorovy další knížky
2001 | Divoké palmy |
1966 | Absolone, Absolone! |
1997 | Hluk a vřava |
1967 | Když jsem umírala |
1965 | Pobertové |
Poslední ze sedmi románů amerického spisovatele Williama Faulknera (1897–1962), nositele Nobelovy ceny za literaturu (1949), které jsem si letos vybral k četbě z jeho rozsáhlého díla, je Neodpočívej v pokoji (Intruder in the Dust, 1948). Román s kriminální zápletkou se odehrává ve 40. letech 20. století a dotýká se problematiky černošské otázky a rasismu na americkém Jihu, jak je u Faulknera časté. Starý černoch Lucas Beauchamp je obviněn z vraždy bělocha Vinsona Gowrieho a hrozí, že bude lynčován davem. Dva mladíci, Chick a jeho afroamerický kamarád Aleck, se rozhodnou, že Lucasovi pomohou. Chickův strýc Mallison je právník. V nevinu Lucase zpočátku nevěří, ale přesto ho zastupuje. S pomocí staré slečny Habershamové, která se přátelila s Lucasovou manželkou, chlapci vykopou mrtvolu oběti a zjistí, že v hrobě leží někdo jiný. Teprve pak se šerif Hampton začne spletitým případem zabývat...
Kriminální zápletka má zajímavé rozuzlení a autorovi je celý poměrně napínavý příběh záminkou k úvahám o Jihu, rasismu, minulosti i přítomnosti, vině apod. Faulknerovi je prostřednictvím postavy právníka Mallisona jasné, že "za to bezpráví můžeme my, Jih. Musíme je napravit a odstranit sami, my jediní a bez cizí pomoci nebo dokonce (pěkně děkuju) rady."
Forma románu není tak složitá jako u jiných Faulknerových děl a může být jedním z těch, jimiž je vhodné začít, když chcete Faulknera číst. Já jím naopak končím. Můj oblíbený spisovatel to nebude a asi se k němu už nevrátím a další knihy nemám v plánu číst, ale jsem rád, že jsem jeho tvorbu konečně poznal; a jeho tři vrcholné romány Hluk a vřava, Srpnové světlo a Absolone, Absolone! byly přes svoji složitost a náročnost čtenářskými zážitky letošního roku. Ty další, které jsem přečetl – Svatyně, Když jsem umírala, Divoké palmy a Neodpočívej v pokoji – se mi líbily o dost méně.