Norské dřevo přehled

Norské dřevo
https://www.databazeknih.cz/img/books/18_/189327/bmid_norske-drevo-z9N-189327.jpg 4 4644 4644

Po vydání Norského dřeva v USA vzrostl počet Murakamiho čtenářů z obvyklých statisíců na miliony, ačkoli někteří byli zklamáni tím, že autor napsal „jen" milostný příběh… Exotika, milostné vztahy, studentský život, nespoutaný sex – to vše lze v románu nalézt. Jeho název je zvolen podle známé písně Beatles, již si nechává od své spolubydlící Reiko v psychiatrické léčebně zahrát jedna z hlavních postav, dívka Naoko. Jakkoli se autor nesoustředí pouze na partnerské dvojice, ale spíše na trojice, oním styčným i nosným bodem zároveň je jedinec, student Tóru Watanabe. Musí převzít zodpovědnost za svůj život a naučit se sdílet pocity blízkého člověka. Největší výzvu však představuje – aniž by si to plně uvědomoval – otázka volby mezi životem a smrtí. Smrt je již v našem životě skryta, takové poselství mu předává jeho přítel Kizuki, než spáchá sebevraždu a zanechává zde vnitřně rozbitou Naoko s temnotou v duši, která v ní přetrvává od dětství, kdy sebevraždu spáchala její milovaná sestra. Poznává, že smrt má nejen svou tíži, ale i své kouzlo pro ty, kdož nemají kam jít. Norské dřevo nabízí směsici japonských reálií a pohledů do nejhlubšího nitra duše; zároveň přibližuje exotické prostředí, charakteristické dramatickým příběhem, mistrovsky zvládnutou minimalistickou zkratkou i „nevyzpytatelností" hlavních postav.... celý text

Literatura světová Romány
Vydáno: , Odeon
Originální název:

ノルウェイの森 (Noruwei no mori), 1987


více info...

Můj komentář

Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Norské dřevo. Přihlašte se a napište ho.


Nové komentáře (752)

rufino
17.11.2024 5 z 5

Chvíli mi trvalo, než jsem se do knihy začetla, ale Tóru mi byl stále vic sympatický, tak jsem pokračovala a nakonec byla na konci knihy. Byl lidský, kamarádský, empatický, na svůj věk duševně a citově vyzrálý. Vrátila jsem se na začátek knihy a četla znovu a rázem do sebe celý děj zapadl. Knížka se mi moc líbila. Díky Tóru Watanabe, diky Haruki Murakami. Druhá a rozhodně ne poslední kniha.

Frantralala
11.11.2024 4 z 5

Má první četba od haruki Murakamiho - snad v roce 2023 v Lednu?
I když děj a zážitek z této knihy si pamatuji dodnes.
Zpočátku by si člověk řekl; "Hele, další obvyklý román o obvyklých vztazích, co od toho čekat?" I to jsem si pravil já, když jsem ji zpočátku četl, ale prvních pár stránek změní váš názor skoro ihned.
Příběh má velmi komplexní postavy a lehce pochopitelný děj, takže každý, kdo má rád trochu zamýšlení nad - jak to říci - rozhodnutími? Lehce řečeno, pokud rádi přemýšlíte nad jednou knihou i po tom co jí odložíte, tak vám tuto knihu vřele doporučuji. :)


bila.tecka
15.10.2024 3 z 5

Mám rozporuplné pocity. Melancholické tápání dvacetiletého pubescenta mezi ženskými stehny mě iritovalo právě hlavní mužskou postavou. Nevyzrálý Tóru, touží po lásce, nechce zraňovat, přitom svou nerozhodností a neschopností se vyjádřit ale setsakra ubližuje. Ženské bytosti zde nesou kříž trpitelek díky osudovým zvratům, nicméně působí životně a rozhodně zajímavě. Nebojím se říct zajímavěji než smrkáč Tóru.
Murakami má dar vést dialogy velmi čtivě a oduševněle, i když jsou to často každodenní plky.
Mimochodem jsem se díky knize dostal k textu písně Norwegian Wood od Beatles. Pěkný vtípek.

Poslechnuto jako audiokniha. Jana Stryková mě naprosto uchvátila podáním živelné Midori, angažmá Filipa Čapky považuju za omyl.

všechny komentáře

Související novinky (2)

100 nejčtenějších knih roku 2022

27.12.2022


50 nejčtenějších knih letošních prázdnin (2022)

04.09.2022


Citáty z knihy (8)

Je třeba neztrácet naději a dál pokračovat v rozmotávání jedné nitě po druhé. I když může situace vypadat sebehůř, každá nit má někde svůj konec. I když je všude jen tma, musíme se v ní začít rozkoukávat.


My všichni, zdraví i nemocní, jsme jen nedokonalé lidské bytosti žijící v nedokonalém světě. V životě nemůžeš všechno přeměřovat podle pravítka … Dej věcem volnost a ony si samy najdou cestu.


Než se ale rozpomenu, chvíli to trvá. A jak jdou léta, je ta chvíle čím dál tím delší. Smutné, ale je to tak. Co kdysi trvalo jen pět vteřin, prodloužil čas na deset, pak na třicet vteřin a nakonec na minutu. Ta doba se prodlužuje jako večerní stíny, A už brzdy nejspíš všechno nadobro propadne noci.


Více citátů z knihy najdete u autora.


Kniha Norské dřevo v seznamech

v Právě čtených98x
v Přečtených7 068x
ve Čtenářské výzvě1 163x
v Doporučených553x
v Knihotéce1 231x
v Chystám se číst1 547x
v Chci si koupit276x
v dalších seznamech42x