Norské dřevo
Haruki Murakami
Po vydání Norského dřeva v USA vzrostl počet Murakamiho čtenářů z obvyklých statisíců na miliony, ačkoli někteří byli zklamáni tím, že autor napsal „jen" milostný příběh… Exotika, milostné vztahy, studentský život, nespoutaný sex – to vše lze v románu nalézt. Jeho název je zvolen podle známé písně Beatles, již si nechává od své spolubydlící Reiko v psychiatrické léčebně zahrát jedna z hlavních postav, dívka Naoko. Jakkoli se autor nesoustředí pouze na partnerské dvojice, ale spíše na trojice, oním styčným i nosným bodem zároveň je jedinec, student Tóru Watanabe. Musí převzít zodpovědnost za svůj život a naučit se sdílet pocity blízkého člověka. Největší výzvu však představuje – aniž by si to plně uvědomoval – otázka volby mezi životem a smrtí. Smrt je již v našem životě skryta, takové poselství mu předává jeho přítel Kizuki, než spáchá sebevraždu a zanechává zde vnitřně rozbitou Naoko s temnotou v duši, která v ní přetrvává od dětství, kdy sebevraždu spáchala její milovaná sestra. Poznává, že smrt má nejen svou tíži, ale i své kouzlo pro ty, kdož nemají kam jít. Norské dřevo nabízí směsici japonských reálií a pohledů do nejhlubšího nitra duše; zároveň přibližuje exotické prostředí, charakteristické dramatickým příběhem, mistrovsky zvládnutou minimalistickou zkratkou i „nevyzpytatelností" hlavních postav.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2009 , OdeonOriginální název:
ノルウェイの森 (Noruwei no mori), 1987
více info...
Přidat komentář


Tak to bolelo. Kniha je krásná (čtena v angličtině) a od první minuty neuvěřitelně smutná. Jediné z čeho jsem měla zvláštní pocit je Murakamiho postoj k sexu a mladým ženám, který se příběhem prolíná.


Wow. Tak tahle knížka mě fakt totálně dostala a donutila mě přehodnotit který knížky si fakt zaslouží 5 hvězd a i mnoho jiných věcí :) I když se v ději stane fůra staršnejch věcí, tak stejně jsem z toho cítila strašnej klid. Krásný interakce mezi postava, který působí fakt živě ! První knížka od autora, a rozhodně ne poslední


Vím, že kniha patří mezi povinnou četbu, a tak jsem už delší dobu zvažovala její přečtení. Úplný wow efekt se u mě ale nekonal. Knihu jsem si přečetla a pošlu ji dál. Možná je to věkem, ve kterém jsem ji přečetla, nevím. Nepotřebovala bych v knize tolik sexiální tematiky, v některých momentech mi to přišlo až nadbytečné. Kniha se jako celek četla dobře, možná mi chybí porozumění kontextu doby sepsání, abych ji řádně docenila.


" I once had a girl
Or should I say she once had me
She showed me her room
Isn't it good Norwegian wood?
She asked me to stay
And she told me to sit anywhere
So I looked around
And I noticed there wasn't a chair
I sat on a rug biding my time
Drinking her wine
We talked until two and then she said
"It's time for bed"
She told me she worked
In the morning and started to laugh
I told her I didn't
And crawled off to sleep in the bath
And when I awoke I was alone
This bird had flown
So I lit a fire
Isn't it good Norwegian wood?"
...Jsem prostě taková. Škrtátko, o které se zapalují ostatní. Ale mně to vyhovuje. Vůbec mi to nevadí. A radši budu prvotřídní škrtátko než druhořadá sirka."
Mládí je dojemné, vlastně bylo. A mně se líbilo to mé i to uvízlé v bahně Murakamiho příběhu. 5*


Na knihu jsem narazil v jedné restauraci, kde měli pár knih vystavených pro veřejnost. Styl psaní autora mi vyhovuje, přestože popisuje běžný život středoškoláka, tak je to psané čtivě a kniha nenudí. Watanabe je sympatická postava kluka, který se proplétá vztahy, a ty ne vždy dopadnou podle jeho představ. Bavil mě jeho spolubydlící na koleji ale i další postavy se svými příběhy, které dobře zapadají do celého děje.


Chvíli mi trvalo, než jsem se do knihy začetla, ale Tóru mi byl stále vic sympatický, tak jsem pokračovala a nakonec byla na konci knihy. Byl lidský, kamarádský, empatický, na svůj věk duševně a citově vyzrálý. Vrátila jsem se na začátek knihy a četla znovu a rázem do sebe celý děj zapadl. Knížka se mi moc líbila. Díky Tóru Watanabe, diky Haruki Murakami. Druhá a rozhodně ne poslední kniha.


Má první četba od haruki Murakamiho - snad v roce 2023 v Lednu?
I když děj a zážitek z této knihy si pamatuji dodnes.
Zpočátku by si člověk řekl; "Hele, další obvyklý román o obvyklých vztazích, co od toho čekat?" I to jsem si pravil já, když jsem ji zpočátku četl, ale prvních pár stránek změní váš názor skoro ihned.
Příběh má velmi komplexní postavy a lehce pochopitelný děj, takže každý, kdo má rád trochu zamýšlení nad - jak to říci - rozhodnutími? Lehce řečeno, pokud rádi přemýšlíte nad jednou knihou i po tom co jí odložíte, tak vám tuto knihu vřele doporučuji. :)


Mám rozporuplné pocity. Melancholické tápání dvacetiletého pubescenta mezi ženskými stehny mě iritovalo právě hlavní mužskou postavou. Nevyzrálý Tóru, touží po lásce, nechce zraňovat, přitom svou nerozhodností a neschopností se vyjádřit ale setsakra ubližuje. Ženské bytosti zde nesou kříž trpitelek díky osudovým zvratům, nicméně působí životně a rozhodně zajímavě. Nebojím se říct zajímavěji než smrkáč Tóru.
Murakami má dar vést dialogy velmi čtivě a oduševněle, i když jsou to často každodenní plky.
Mimochodem jsem se díky knize dostal k textu písně Norwegian Wood od Beatles. Pěkný vtípek.
Poslechnuto jako audiokniha. Jana Stryková mě naprosto uchvátila podáním živelné Midori, angažmá Filipa Čapky považuju za omyl.


Přečteno v angličtině. Norské dřevo je něco naprosto odlišného od toho, co normálně čtu a nemůžu ho proto porovnávat s podobnými knihami. Ale byl jsem z něj nadšený. Moc se mi líbila pochmurná, melancholická atmosféra, kterou celý příběh má. Je pravdou, že děj není po zvratové stránce nejsilnější, nemyslím si ale ani, že to bylo autorovým záměrem. Mohu vřele doporučit.


Po přečtení necelých 20 % odkládám. Nemám pocit, že by mi kniha něco dávala (ať už zábavu nebo nějaký vhled) a nebaví mě to číst. Použitý jazyk je celkem na úrovni, ale po obsahové stránce nula a hlubší vhled do motivace postav také postrádám. Jediné co vnímám, je zvláštní atmosféra depresivní otupělé prázdnoty a popravdě nevidím důvod proč s něčím takovým trávit čas - takový pocit bych si při troše snahy dovedla navodit přímo ve svém vlastním životě, ale moje životní snahy jsou obvykle přesně opačné. Možná ale pro někoho, kdo žije ve sluníčkovem světě, to bude zajímavé.


(SPOILER)
Číst tuto knihu bylo jako číst umělecké dílo, mistrovské dílo. Murakamiho jsem četla poprvé a chápu, proč jsou tu lidé, kteří buďto jeho díla nenávidí nebo ho naprosto milují. A já patřím k lidem, který je naprosto šíleně miluje. Jeho styl psaní je tak krásný, že mi dělá radost na duši. Číst ho bylo jako poslouchat krásnou smutnou písničku, která ve vás vyvolává nostalgii a vy brečíte ne kvůli smutku, ale kvůli tomu, jak je to krásné.
Hrozně by mě zajímalo, co se stalo se Storm Trooperem, že takhle zmizel. Naoko také zmizela velmi nečekaně. Její smrt pro mě byla upřímně šok, nemohla jsem pokračovat ve čtení. Pociťovala jsem stejně zničené emoce jako Watanabe a byla jsem ráda, že nedovolil temnotě, aby ho pohltila jako Kizukiho nebo Naoko. Když si vybral Midori místo Naoko, v podstatě si vybral žít a jít dál a nebýt na druhé straně s mrtvými.
Některé popisy žen, které Watanabe potkal, mohou znít divně nebo dokonce kontroverzně. Ale je to přece jen z pohledu dospívajícího muže.


Na úvod musím pochválit, že kniha je velmi čtivá. Jednotlivé postavy jsou zajímavé a jde vidět, že se jim autor snažil vdechnout jedinečnou esenci. Rozhovory v této knize jsou poutavě sepsané a skvěle je také zachycená spletitá síť mezilidských vztahů. Ale čekala jsem tak nějak víc, možná trošku větší hloubku a myšlenku. Je mi samozřejmě jasné, že kniha spíše zachycuje existenciální prázdnotu a má především vyvolávat emoce, ale je tenká hranice mezi takovým druhem umění a knihou, která má zkrátka a pouze plytký děj. Osobně mám pocit, že tato kniha je někde na pomezí této hranice a nejsem si jistá, na kterou stranu bych ji zařadila. Také se zde vyskytuje pár pro mě přestřelených pasáží, u kterých si říkám, zda byly opravdu nutné.


Norské dřevo je velmi hluboké čtení. Pocit z něj se dá přirovnat k pocitu staršího Tórua, kterého v letadle bolí hlava. Zřejmě z imersivnosti, tíhy a síly nikoliv z příběhu, to bylo příliš jednoduché, nýbrž z obecného bytí, z minulého, přítomného a zejména v paralelách a kombinacích jednoho s druhým...


Tato kniha je jedna z mála, u nichž jsem po dočtení zalitoval, že není delší. Příběh se zdá být na první pohled docela jednoduchý, ale je podán dost do hloubky, což je jeho jednoznačně silnou stránkou. Autor zkrátka umí čtenáře strhnout popisem úvah a motivů jednání jednotlivých osob a zároveň v něm vyvolat pocit sympatií k téměř všem postavám. To vše má v kombinací se zvláštní posmutnělou atmosférou celého příběhu za následek i silný a dlouho přetrvávající dojem z celé knihy. Doporučuji.
„Kdybych četl to, co všichni ostatní, nakonec bych ještě začal i uvažovat jako všichni ostatní.“


Teď tady čtu ještě anotaci a musím se smát: "scény nespoutaného sexu." Co je na orálním sexu nespoutaného, haha.
Od Murakamiho jsem toho zatím moc nečetla a kdyby se mě někdo zeptal na mého oblíbeného prozaika, určitě by jeho jméno nepadlo. Ovšem kdykoli na něj narazím, jsem vztažena do jeho strohé a elegantní - snad prostě "japonské" - poetiky. Jeho knížky jsou pro mě asi nejzajímavější tím, že nikdy nevím, jak se vyvinou. Skoro bych řekla, že tam schází katarze... hrdina pořád něco rozplétá a rozplétá, až si nakonec musí přiznat, že to nerozplete a bum! konec zvonec. Nejinak je tomu i v Tóruově příběhu. Jako hrdina mi připadal docela pasivní. Jako by vždy jen reagoval, ale nikdy nebyl původcem děje (pouze *ukal všechny ženy okolo). Každopádně mě to ale bavilo a za čas si od Murakamiho zase něco s chutí přečtu.
Štítky knihy
sex sebevražda Japonsko zfilmováno psychiatrické léčebny japonská literatura pornografie poruchy osobnosti romantika poruchy příjmu potravy mezilidské vztahyAutorovy další knížky
2005 | ![]() |
2012 | ![]() |
2010 | ![]() |
2004 | ![]() |
2015 | ![]() |
Norské dřevo je tak oslavovaná kniha, že jsem měla opravdu velká očekávání…
A to nikdy není dobrý.
Depresivní čtení, plné sebevražd a psychických problémů. S velmi neuvěřitelnými postavami. Nebo alespoň pro mě. Přišlo mi to až moc na sílu, jeden bizarní človíček vedle druhýho. A uprostřed nich Tóru, který pro hašení požárů cizích životů, neměl čas na ten svůj.
Na Murakamiho knihách mám ráda jejich snovou náladu, a kouzlo nevyřčeného. Ale tady jsme se úplně nepotkali.
Pořád to byla skvěle napsaná kniha, myslím, že Murakami to ani jinak neumí. Ale prostě mi nepřišla tak převratná, jak jsem podle ovací čekala.