Nulák přehled

02.07.2024

'Count Zero' je nepřeložitelná a zároveň skvělá slovní hříčka a takový je vlastně i můj dlouho očekávaný návrat ke Sprawl trilogii - poněkud rozpačitý. Gibsona moc načteného nemám. Neuromancera si prakticky nepamatuju, četl jsem ho ještě na střední (2011) a vím, že ke konci mi to připadalo tripózní, ale celkem se mi to líbilo a respektoval jsem to a respektuju Gibsona pro to sociologicko-technické vizionářství. Narazil jsem na názor, který označil 'Count Zero' za přehlížené mistrovské dílo. U Gibsona mám opravdu problém s jeho "spisovatelstvím", které mě na zadek příliš neposadilo ani tady. Jeho vize jsou značně komplikované k tomu přelouskat je a dát dohromady ('Pattern Recognition', poslední, a jediná další, kniha, co jsem od něj četl, byla přeci jen civilnější, ale ani v ní nechyběly ty gibsonovské, až pynchonovské, korporátní-konspirační teorie a motanice). Budování jeho kyberpunkové budoucnosti je sice definitivně "tak akorát", nepřepaluje, aby příliš nezestárlo, což je definitivně chytrý tah, ale to ho nečiní o moc víc srozumitelnější (voodoo entity/božstva v matrixu). Opening s Turnerem, který se dává dohromady s kočkou na dovolené mě bavil, chytil - je najmut jako žoldák pro transport (poslední mise, bro), vyzbrojen, přidává se ke skupině, kde ne úplně tuší, do čeho se zaplétá, rutinní (a poslední akce) se stává něčím jiným... další linie je o ženě se jménem Marly Krushkova, bývalá obchodnice s uměním... a třetí je o mladém wannabe-pc-kovboji (Hrabě Nula) se jménem Bobby Newark, který při svém prvním připojení do softwaru, darovanému mu místním dealerem, málem zemře. Příběhy se pak postupně proplétají v (opětovně tripózních) sférách matrixu. Člověk se jaksi taksi nějak noří... jenže až do konce knihy... a já se ztrácel: co, kdo, komu, proč, jak, za kolik, jak to souvisí (dost podobně, jako předtím v Neuromancerovi, to si z něj pamatuju)... možná mě to prostě jednoduše nezajímalo, možná prostě nežeru Gibsonův styl, do jisté míry je jasné, že tendence navázat na úspěch Neuromancera se nabízí. Ne, že by to nemělo spád. Ale prostě to tak nějak úplně necítím, necítím zájem, i když mě první třetina bavila. Gibson je celkově doma, v zámoří, ceněn mnohem více, což odráží mnohem lepší ratingy jeho knih, třeba za to může i pro tamější čtenáře atraktivnější "americký styl" psaní, který, jako jejich jídlo (shots fired!), působí planě.

28.02.2023

Druhá kniha, kterou jsem četl od Gibsona z Sprawl série, a v některých ohledech lepší než Neuromancer, v některých slabší. Prolínající se příběhové linie byly zajímavý koncept, ale podle mě utrpěl nejednotnou kvalitou jednotlivých segmentů. Přestože je příběh vcelku dobře promyšlen, tak minimálně z počátku se mi stávalo, že jsem se v ději trochu ztrácel. Bohužel obzvláště prostřední část děje mi přišla nejslabší, jako jisté intermezzo v ději, ale podle mě nezamýšlené a v důsledku toho působil konec trochu jako deus ex machina (kdo četl pochopí jistou absurditu tohoto faktu).