Odcházení přehled
Václav Havel
Václav Havel v úvodu ke své nové hře píše, že hry jsou určeny na hraní, nikoli na čtení, a divadelní texty skromně označuje za polotovar, ale jeho Odcházení, hru netradičně vydávanou dlouho před jejím uvedením, vidíme docela jinak: jako hluboký, vzrušující, rafi - novaný, ale přitom zábavný text. Ovšem smích, který v nás vyvolává, nakonec mrazí. Po více než dvaceti letech od Larga desolata a faustovského Pokoušení z půli osmdesátých let je dramatikův osobitý rukopis ještě suverénnější, neztratil originalitu a v soudobé světové dramatické literatuře je nezaměnitelný. Setkáváme se znovu s Havlovou pozorností jazyku, s analýzou a zesměšněním fráze, tentokrát fráze z denní politiky, jejíž vyprázdněný obsah zní skoro totožně na obou stranách, jež mezi sebou soupeří o moc. V nové hře je Havel přítomen hned dvakrát: jednak v postavách na jevišti, jednak přímo – tím, jak do děje zasahuje autorský hlas. Ten peskuje herce, aby nepřehrávali, a zároveň zcizuje svůj děj úvahami a pochybnostmi se sebeironizujícím odstupem. Dlouhá prodleva však přinesla novou aktuální lidskou a politickou zkušenost a Havlův dnešní pohled na teatrum mundi zůstává sice stejně groteskní, leč absurdní povaha dnešního balábile je téměř skutečná. Aktuálnost příběhu o odchodu jednoho a příchodu druhého k moci je zasazen do dějinných dimenzí citlivými odkazy ke Králi Learovi a k Višňovému sadu. Odchod bývalého kancléře z vládní vily provázejí zvuky motorové pily, nový majitel devastuje višňový sad ve jménu stejných humanistických a politických hesel, jež mají skrýt prosté kořistnictví.... celý text
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Odcházení. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (26)
Po shlédnutí skvělého a velmi citlivě natočeného dokumentu "Tady Havel, slyšíte mě?" a besedě s režisérem jsem dostala chuť vrátit se k Havlovu Odcházení. Po jeho premiéře v roce 2011 jsem z filmu sice byla dost v rozpacích, ale když režisér dokumentu Petr Jančárek potvrdil, jakou dělalo splnění tohoto dětského snu Havlovi radost, chtěla jsem ho zkusit znovu. Nejdřív jsem ale sáhla po téhle původní divadelni hře a při čtení jsem poznávala Havla tak, jak ho mám jako dramatika ráda, detailistu s velmi osobitým absurdním humorem, a hodně mě bavily i neobvyklé vstupy autorova Hlasu. Navíc jsem hru četla už s povědomím o jejím vzniku, což Havel v dokumentu sám komentuje. Odcházení sice dokončil az v roce 2006, ale psát ho začal už před Sametovou revolucí a zpětně byl sám překvapen, jak věrně to politické odcházení ještě jako disident vystihl.
Zvlášť mě potěšilo, když jsem při čtení hry narazila na tuhle pasáž, která zazněla i v dokumentu a která pro mě byla jednou z jeho nejsilnějších scén.
"Prázdnou scénu mám také rád. Otázka je, jak dlouho může být prázdná. Pozoroval jsem, že v první fázi se obvykle neděje nic. Lidé čekají. V druhé fázi zneklidní, protože nevědí, co se stalo. V třetí fázi začnou lehce hučet, protože v tom spatřují jakousi
bezradnost divadla, které nedokáže vysvětlit publiku, proč se ani nehraje dál, ani nezavře opona. No a ve čtvrté fázi začnou lidé odcházet nebo se smát. Hlavně však: prázdná scéna má svůj zvláštní obsah. Své poselství. Je to do několika minut zhuštěná prázdnota světa. Prázdnota do té míry prázdná, že mlčí i o sobě samé."
Druhá Havlova kniha už na mne tak nezapůsobila. Mysím, že narážky chápu a název je také výstižný, ale zkrátka tentokrát děj o ničem pro mne moc nefunguje.
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (1)
„Náš celý svět je velké jeviště bláznů.“
Zfilmováno
Odcházení (2002)
Kniha Odcházení v seznamech
| v Právě čtených | 2x |
| v Přečtených | 367x |
| ve Čtenářské výzvě | 27x |
| v Doporučených | 7x |
| v Knihotéce | 55x |
| v Chystám se číst | 40x |
| v Chci si koupit | 4x |
Autorovy další knížky
| 1975 |  Audience |
| 2010 | Zahradní slavnost |
| 1989 |  Moc bezmocných |
| 1990 | Dálkový výslech |
| 2003 | Pižďuchové |
Zdánlivě to má vše, co člověk od Havlovy hry očekává. Téma systému/státu (tentokrát ne pohledem řadového člena, ale pěkně od vrcholu), pořádné závěrečné balábile (vida, tak se tomu říká), vztahy po Havlovsku (bez nějakého toho románku by to nešlo), opakující se hutnější fráze (dokonce přeskakující mezi postavami)... Ale nějak to není ono. Je to Havlovo ohlížení? Jeho vlastní třešnička na dramaticky-politickém dortu? Mám v tom hledat i odkazy na další dva porevoluční české prezidenty? Je schválně ono bezčasí jen sem tam usměrňované odkazy na světové státníky? Asi nejvíce mě baví politická bezobsažnost (či dokonce vzájemné odporování některých hlavních tezí), která jako by vypadla z úst i dnešním (nejen českým) politikům. Ale v rámci celé hry mi to nestačí. Zvláště když se k tomu přidává onen autorský Hlas, který já osobně vnímám spíše jako narušující element, než přidanou hodnotu.