Ortodoxie přehled
Gilbert Keith Chesterton
Chestertonova dnes už klasická romantická „Ortodoxie“ je osobní i univerzální obhajobou zdravého rozumu, hlubokého smyslu lidské existence, demokracie a vznešeného poslání Západní civilizace. Jeho zábavná a veselá polemika s morbidními kazisvěty té doby, kterých za sto let od napsání ješte přibylo, je návodem k aktivnímu, dobrodružnému a barvitému životu plnému fantazie. Mistr paradoxu mluví o „potřebě spojovat důvěrně známé s neznámým (s tajemnem) a dívat se na svět tak, abychom měli současně pocit úžasu, daru i toho, že jsme tu vítáni“. Má-li člověk v životě to pravé poslání, stává se každý den dobrodružstvím, každodennost zázrakem a zdánlivě malé věci vyrostou do nebeských výšin. Jako detektiv pátrá Chesterton metodicky po příčině psychologicky udržitelné radosti ze života, která může vycházet jenom z určité víry, tak jako každý pesimismus vychází z nevíry. V novém, stručném a soudobém překladu zní autorova gigantická životní energie naplno.... celý text
Literatura světová Duchovní literatura Náboženství
Vydáno: 2010 , Leda , RozmluvyOriginální název:
Orthodoxy, 1908
více info...
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Ortodoxie. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (22)
Jestliže lze nějaké lidské jednání nazvat v povšechném smyslu bezdůvodné, pak jsou to drobné úkony zdravého člověka, který si píská při chůzi, seká holí do trávy, přešlapuje nebo si mne ruce. Právě šťastný člověk dělá zbytečné věci; nemocný není dost silný, aby dělal zbytečnosti /.../ Každému takovému bezpečnému počínání by šílenec přikládal konspirativní význam. Domníval by se , že sekání do trávy je útokem na jeho soukromé vlastnictví. Přešlapování by považoval za smluvené znamení pro spiklence. Kdyby se šílenec mohl stát na okamžik bezstarostným, uzdravil by se /.../ Budete-li debatovat s šílencem, je nanejvýš pravděpodobné, že prohrajete, neboť v mnohém směru se jeho mysl pohybuje tím rychleji, že není zdržována věcmi, které provázejí správný úsudek. Není brzděn smyslem pro humor, ani láskou, ani němými jistotami zkušenosti /.../ Šílenec není člověk, který pozbyl rozumu. Šílenec je člověk, který pozbyl všeho kromě rozumu.
Existuje úzce pojatá univerzalita; existuje zmenšená a omezená nekonečnost;lze to pozorovat na mnoha moderních náboženstvích /.../ Kdybychom měli co činit s duchem propadajícím morbiditě, naší hlavní starostí by neměla být argumentace; měli bychom mu spíš poskytnout čerstvý vzduch, přesvědčit ho, že vně dusného ovzduší jediného argumentu existuje něco čistšího a svěžejšího...
Gilbert Keith Chesterton: Ortodoxie (1908 / 1992)
https://youtu.be/5_nV7tDn1tI
https://is.muni.cz/th/au5yk/Vliv_G._K._Chestertona_v_povidkach_Karla_Capka.pdf
#letnicteni #3K #klubklatovskychknihomolu #chesterton #knihomolove #LidodiDante #17
Ortodoxii jsem si pořídil hlavně kvůli eseji Etika říše pohádek, která je vynikající obranou pravdivosti pohádek a jejich důležitosti pro naše vlastní životy, z pohádek by se nikdy nemělo vyrůst.
Každopádně i ostatní eseje jsou hodny pozornosti, klíčové je si uvědomit, že Chesterton žil v době, kde bujel nihilismus, materialismus, determinismus apod. defektní myšlenkové systémy. Chesterton tak pak bere svou ortodoxii jako obranu katolictví (obecněji křesťanství) právě vůči těmto systémům, a ač to samozřejmě není teologicky odborná publikace (jsou to nakonec eseje především novinářské/literární persony, nikoliv striktně teologické), o to jsou možná jednotlivé eseje přístupnější, i když, popravdě, i já jsem se leckdy zapomněl či ztratil, ale vždycky jsem se náramně bavil. Ač jsem sám spíše systematik a tíhnu, pokud jde o odbornou literaturu, spíše k rigidní přehlednosti, nelze touto perspektivou na tuto knížku nahlížet. Určitě se k ní ještě vrátím.
"Dnes, kdy je tolik povyku kvůli rovnoprávnosti žen, se často zapomíná, kolik toho dlužíme jejich výsadám a tyranii, neboť to ony řídí výchovu až do doby, kdy je zbytečná a dítě jde do školy. Kdy už je pozdě, aby se něčemu naučilo. To podstatné už bylo vykonáno a díky Bohu téměř vždy ženami. Každý muž je poženšťován faktem svého narození." (s. 205)
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Ortodoxie v seznamech
| v Právě čtených | 6x |
| v Přečtených | 116x |
| ve Čtenářské výzvě | 2x |
| v Doporučených | 13x |
| v Knihotéce | 102x |
| v Chystám se číst | 72x |
| v Chci si koupit | 12x |
| v dalších seznamech | 1x |
Autorovy další knížky
| 1966 |  Povídky otce Browna (8 povídek) |
| 1975 | Létající hospoda / Napoleon z Notting Hillu |
| 1989 | Modrý kříž |
| 1987 | Klub podivných živností / Anarchista Čtvrtek |
| 1924 |  Anarchista Čtvrtek |
„Poslední stoikové jako Marcus Aurelius byli právě lidé, kteří věřili ve vnitřní světlo. Jejich důstojnost, únava, zasmušilá vnější péče o jiné, beznadějná vnitřní péče o sebe, to vše vycházelo z vnitřního světla a existovalo jen v jeho ponuré záři. Stojí za povšimnutí, že Marcus Aurelius klade důraz jako všichni introspektivní moralisté na drobné úkony: to proto, že nemá dost nenávisti ani lásky, aby provedl mravní revoluci. Vstává brzy ráno, právě tak jako naši aristokraté žijící „prostým životem" vstávají brzy ráno, protože takový altruismus je mnohem snazší než zrušit zápasy v cirku nebo vrátit anglickému lidu jeho půdu. Marcus Aurelius je nejnesnesitelnější lidský typ. Je to nesobecký egoista. Nesobecký egoista je člověk, který je pyšný, aniž by měl pro to omluvu ve své vášni. Ze všech možných druhů osvícení je nejhorší to, které tito lidé nazývají „vnitřním světlem". Nejstrašnější ze všech náboženství je uctívání boha v nás. Každý, kdo někoho takového zná, ví, k čemu to vede. Každý, kdo zná někoho z Ústředí vyšší myšlenky, ví, co z toho vzešlo. Bude-li Jones uctívat boha v sobě, bude to nakonec znamenat, že Jones uctívá Jonese. Ať raději než vnitřní světlo uctívá slunce nebo měsíc, ať uctívá kočky nebo krokodýly, najde-li je ve své čtvrti, ale ať neuctívá boha v sobě. Křesťanství přišlo na svět především proto, aby důrazně prohlásilo, že se člověk nemá dívat jen dovnitř, nýbrž má hledět ven, vnímat s úžasem a s nadšením přítomnost božského lodivoda. Být křesťanem má svůj vtip právě v tom, že člověk není ponechán o samotě s „vnitřním světlem", nýbrž rozhodně poznává světlo vnější, krásné jak slunce, jasné jako měsíc a strašné jako armáda s prapory."