Osudy lidských společností: Střelné zbraně, choroboplodné zárodky a ocel v historii přehled

08.08.2021

Proč si západní Evropané v minulosti podmanili téměř celý svět? Jak mohla vzniknout impéria, nad kterými slunce nezapadalo? Impéria, která byla ovládána z neustálými válkami rozdrásaného subkontinentu? Ovládána bílými muži, kteří jinak ve světě tvořili a tvoří etnickou menšinu? Jejich domovem byl subkontinent zničený konflikty, mučený náboženskými schizmaty, plný kulturně odlišných národů, plný soupeřících národních států. Přesto ve světové aréně zvítězili právě tito bílí muži. Jak je možné, že právě Evropané v této historické epoše vyhráli závod o nadvládu na světem?

V této dnes již starší a z části překonané knize autor předkládá své odpovědi na otázky výše. Text, jakkoliv překonaný, je již téměř legendární. O enormním vlivu vypovídá množství soudobých historiků a dalších autorů, kteří na knihu odkazují, nebo se závěry polemizují. A i přesto, že mnohé ze závěrů a tezí byly dávno vyvráceny, obsahuje text značné množství enormně zajímavých faktů a osvěžující pohled na dějiny, že se stále vyplatí si knihu přečíst.

Dnes již snad neprozradím příliš, když uvedu, že základem autorových argumentů o původu nerovností mezi kulturami napříč světem je fyzická geografie a její vlivy, respektive vliv geografie na vznik a vývoj civilizací, od první zemědělské revoluce v neolitu, přes všechny další historické epochy až po nástup moderní doby a průmyslové revoluce. Dle autora vše souvisí s geografickou polohou toho kterého národa a lidské skupiny. Argumenty předkládá silné. V první části se věnuje domestikaci rostlin a zvířat, jako základu budování raných říší. Ukazuje zásadní rozdíly mezi prvními civilizacemi v úrodném půlměsíci a zbytkem světa. Zohledňuje vliv velikosti území, množství zdrojů, velikost populace, geografickou polohu, možné obchodní vztahy s okolními kulturami a mnoho dalšího. Své teze dokazuje příklady z minulosti. Následují další kapitoly. Obsáhle se například věnuje nezávislému vzniku jazyků, jazykových rodin a vzniku písma jen v několika málo oblastech světa. Písmo samozřejmě považuje za stěžejní základní kámen vývoje složitějších společností. Extrémně zajímavé a pro mě značně objevné byly poznámky z etnografických výzkumů pacifické oblasti, z Guineje, o Austronésanech a Polynésanech. Obecně kniha obsahuje obrovské množství etnografických a antropologických faktů a poznámek – klobouk dolů před šíří a rozsahem autorových znalostí.

Text se čte velmi dobře, krátký a úsečný styl psaní je čtivý a zábavný, autor ví jak udržet pozornost. Přestože mě kniha docela bavila, nedávám plný počet hvězd. Na rovinu, text je hodně progresivní, i když vznikl již před čtvrt stoletím, je vidět, že ta progresivistická hrůza bujela na západních univerzitních kampusech dávno, dávno předtím, než se vylila do veřejného prostoru. Protizápadní rétorika působí dost rušivě a otravně, neustálé opakování variací ve stylu „takto uvažují bílí rasisté“, je značně únavné a textu nijak nepřidává. Je to paradoxní, na jedné straně odmítá argumenty ve prospěch vlivu rozdílné „národní ideologie“ (kultura, náboženství, konzervativismus/otevřenost), aby je o pár stránek dál v podstatě uznal nějakou z etnografických „historek“ z práce s kmeny Nové Guineje.

Je vůbec s podivem, proč se někteří historikové stále jakoby diví tomu, že mezi různými kulturami existovali jasné a jednoznačné pocity nadřazenosti, jedna kultura se považovala za nadřazenou nad „barbary“, těmi z venku. Platí to o naprosté většině národů a etnik na celém světě. Nadřazenost / nepřátelství vůči vnější skupině je přirozená lidská vlastnost, viz třeba naprosto vynikající kniha Chování od jinak také liberálního Roberta Sapolského. Je to naopak ten současný důraz na multikulturalismus, ta dnešní oikofóbie, která je při pohledu na běh dějin rodu homo totální aberací a čistě Západním intelektuálním konstruktem.

S celkovým závěrem nesouhlasím. Co třeba Evropa vs. Islám? Evropa vs. Čína? Evropa v posledních 500 letech dobyla (a zase z větší části ztratila) svět nejen proto, že geografie a prostředí bylo na její straně, přestože vliv tam nepochybně je. Ideologie a kultura jednoznačně hráli roli. Individualismus je to, co vítězí v inovacích, alespoň tak to vypadá pohledem 500 let dozadu. Všechny ty kolektivistické kultury prohráli ve volné soutěži se západním individualismem. A nyní je to individualismus utržený ze řetězu a postupný návrat ke kolektivismu, co nás – bílé lidi – sráží na úroveň „barbarů“, jakkoliv je toto pozorování krajně nekorektní a odsouzeníhodné a pro mnohé jistě rasistické. A jakkoliv možná neexistují rozdíly v kognici mezi „rasami“ (anebo existují – to je otázka, pro kterou dnes není politicky místo), „něco“ ten rozdíl způsobilo i v rámci jednoho kontinentu „Eurasie“, tudíž vývody autora trochu plavou na vodě. Pro vyvážení doporučuji zkombinovat například s Fergusonovou Civilizací, kde je právě prostor věnován vlivu kultury, ideologie a civilizačním inovacím. Vůbec tím nechci umenšovat sílu Diamondových argumentů, nicméně realita bude někde uprostřed.

Ještě jedna poznámka na závěr, vypovídající spíše o době vzniku, něž o čemkoliv jiném - přestože se Diamond velmi vymezuje proti jakémukoliv označování neevropanů za „podlidi“, jakémukoliv naznačování, že by snad Evropané byli chytřejší a proto vyhráli historický závod, v doporučené literatuře nakonec doporučí Murrayho knihu „Bell Curve“, dnes tolik kontroverzní a zprofanovanou práci, ukazující na možné rozdíly v inteligenci mezi rasami. Skvěle to odráží ducha doby, kdy byla kniha napsána. Doby, kdy světu ještě nevládla ideologie, kdy vědecká práce byla skutečně vědecká práce, ne jen aktivistické papouškování dogmat a ortodoxie. Doba kdy vědec prošel a dokázal kriticky zhodnotit a použít i literaturu a zdroje ideových protivníků. Dnes se místo toho jen maže, očerňuje, nálepkuje, likvidují se knihy, stahují se články, mažou se osoby.

Knihu doporučuji.