• Autor
• Knihy
• Bazar
• Životopis
• Citáty
• Diskuze

Populární knihy

/ všech 6 knih

Nové komentáře u knih Jared Diamond

Osudy lidských společností: Střelné zbraně, choroboplodné zárodky a ocel v historii

„Klasická "eye-opener" kniha, která širokým štětcem interpretuje dějiny světa novátorským způsobem. Mnoho "aha!" momentů se mi ale rozmělnilo v druhé části knihy, která znovu opakuje to, co už řekla část první. Doporučuju přečíst celý komentář od uživatele "thorir".“... celý text
— TGC

---

Svět, který skončil včera: Co se můžeme naučit od tradičních společností?

„Knihu jsem četl hned jak vyšla v originále (kvalitu překladu tedy neposoudím). Obecně mám rád "obrácení perspektivy", kdy se místo pozorovací a pozorované prohodí - a zrovna tohle umí Diamond díky svým zkušenostem z Nové Guineji skvěle. Kniha plná fascinujících faktů a nečekaných souvislostí. Překvapilo mě, že po tolika knihách se Diamondovi povedlo zase trochu změnit mé názory. Inu, když má autor takové příjmení... ;-)“... celý text
— TGC

---

Třetí šimpanz: Vzestup a pád lidského rodu

„Diamondova kniha se ptá, co je člověk. A odpovídá, že druh šimpanze, který v míře větší než ostatní zvířata (nikoliv však jedinečně) provozuje zemědělství, genocidu, řeč, drogovou závislost, umění a ničení životního prostředí. K takto komplexnímu a přitažlivému tématu autor přistupuje na základě svých polyhistorických znalostí, inspirován hlavně zájmem o ornitologii, Novou Guineu a jazyky. Oceňuji darwinovský přístup, podle kterého se člověk od ostatních zvířat liší pouze kvantitativně (mírou vlastností), nikoli kvalitativně (jejich přítomností). Po staletích, kdy humanitní učenci bombardovali čtenáře výroky o jedinečnosti člověka, vyvozenými z prosté neznalosti ostatních živočichů, Diamond nabízí vzrušující sondy do jazyka u kočkodanů, malby u slonů či genocidy u šimpanzů. Úžasný je také tam, kde vychází z osobních zkušeností s jazyky, lovem, válkou či genocidou na Nové Guineji. A teď k vadám na kráse. Mnozí čtenáři už tu zmiňovali zastaralost biologických údajů – to je pravda (alespoň jedna aktualizace: menopauza není lidský unikát, sdílejí ji s námi minimálně ještě kosatky a někteří kulohlavci ;)), ale za to autor nemůže. Může však za ukvapené závěry, jež vyvozuje z nejistých dat. Prakticky všechno, co píše o neandertálcích, je o čtvrt století později překonáno – přitom jim Diamond na základě mylně upíraných vlastností (šití, vzájemné kulturní odlišnosti, inovace, ...) připisuje jen jakési deficitní, neautentické lidství. Děláme-li soudy tak kardinálního významu, měli bychom se opírat o jiné důkazy než negativní. S přístupem k neandertálcům kontrastuje Diamondův odpor k rasismu vůči jednotlivým variantám Homo sapiens. A já zcela chápu, že se na Nové Guineji naučil hlubokému respektu ke svým domorodým přátelům – respektive ke všem obměnám lidství. Ale to neospravedlňuje ignorování genetiky. Když třeba vyvozuje, že zemědělci se stravují hůře než sběrači a lovci, dokládá to mimo jiné poklesem tělesné výšky antických Řeků oproti jejich pravěkým „předkům“ – jenže Řekové byli Indoevropané, kdežto Pelasgové patřili k jiné rase, tudíž rozdíl ve výšce nelze automaticky připisovat stravě. K Indoárijcům autor počítá také Turky (kteří mají evropskou DNA z 36 či, podle jiné studie, 45 %) a Židy (navzdory mísení s Afričany a Evropany jsou to původem Semité). Jasně, detail – kdyby z něj Diamond nevyvozoval dalekosáhlé závěry o etice a civilizaci. Veselé přehlížení genetického substrátu ho zavede až k mínění, že prostředí ovlivňuje kulturu, ale skoro vůbec rasu; že plemenné rozdíly spadají z větší části na vrub sexuálního výběru (opět darwinovský názor, aniž by autor Darwina zmínil); a že dobytí světa Evropany byla náhoda. Měli jsme totiž k dispozici domestikovatelná zvířata a plodiny, kdežto ostatní ne (má vůbec cenu upozorňovat, že to není pravda?). „Šimpanz“ se mimořádně dobře čte, inspiruje k zamyšlení a ukazuje obdivuhodný rozhled autora. Díky tomu, že tématem není o nic méně než člověk, si většina čtenářů jistě najde oblasti úplně nové a fascinující: vyhlazení Tasmánců a smrt poslední Tasmánky, zemědělství u mravenců, principy, podle nichž si vybíráme partnery, či třeba objev novoguinejského údolí, jehož 50 000 obyvatel si až do roku 1938 myslelo, že jsou jedinými lidmi na světě. Na druhou stranu je to silně zastaralé a zavádějící, takže si dovoluji mírně skeptičtější postoj než všichni, kdo knihu komentovali přede mnou. 3,5*.“... celý text
— JulianaH.

---

---

Třetí šimpanz: Vzestup a pád lidského rodu

„Šíří záběru i komplexností zpracování učebnicová ukázka, jak má vypadat čtivá a inspirativní pop-věda. Moc doporučuju. Podrobnou recenzi jsem publikoval už dříve, odkaz na ni jsem vložil do sekce Recenze.“... celý text
— TGC

---

Kolaps

„Obsáhlá publikace s velmi poutavým tématem a napsaná s erudicí a zároveň velmi komplexně. Kniha není na pár večerů, ale má edukovat a rozšiřovat obzory. Nenechte se odradit hloubkou do které text zabíhá. Já to prokládal i lehčí četbou již dříve čtené knihy, když jsem si chtěl odpočinout. U této knihy musíte fakt přemýšlet a že je to pořádná porce informací, udělejte si čas na jejich zpracování. Doporučuji.“... celý text
— Hall3006