Osvobozené kino Mír přehled
Ladislav Pecháček
https://www.databazeknih.cz/img/books/79_/7911/mid_osvobozene-kino-mir-jAr-7911.png
4
34
34
Začátek padesátých let ve městě L. Nedaleko chrámu Smrtelných úzkostí Páně se nachází ulice Marie Pomocné a v ní Villa Emma, kterou se svolením novopečených mocipánů obývají její původní majitelé: široká rodina krejčího Aloise Očenáška. I když mu nůžky, křídu a centimetr záhy po únorovém puči znárodnila neviditelná ruka režimu, takže zbývá jen pomlouvat tovární konfekci, společenské kontakty tohoto gentlemana ze staré školy vniveč nepřijdou. V kumbálku sousedního kina Mír přikládá ruce, jež dovedou odnímat bolest, na zmožená těla pucfleků komunistické epochy, a získává si tak nejen důvěru úderníků a zasloužilých umělců, ale i takzvaných "dělnických" prezidentů. Ani velký Josif Vissarionovič Stalin nepřijde zkrátka. Hořce pravdivou i neodolatelně komickou ságu o tom, jak dokáží se životem malého človíčka zamést Velké Dějiny, vypráví autor ústy Očenáškova mladšího syna: naivního malíře, který rodinnou historii líčí jako sled obrazů. Osvěžujícím Pecháčkovým vzpomínkám na padesátá léta pod psa, která dovedou být za jistých okolností neméně báječná jako tuhá, rozhodně nechybí kuráž dělat si psinu z toho, jací jsme tehdy byli. A v neposlední řadě je to také prvotřídní a suverénní jazyk autora, co z Osvobozeného kina Mír činí jeden z nejpodmanivějších románů současné české literatury.... celý text
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Osvobozené kino Mír. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (15)
Bible svobody, místy až svobodomyslnosti? Absolutní nadhled, krystalicky hořký humor i sebeironie, vše kořeněné špetkou cynismu?
Co mě zaujalo nade vše, byla tatínkova rozvaha a vnitřní klid, jež pramenil z jeho zdravého a zralého vztahu k nebesům. Kdykoli spadne na ústa z vůle mocipánů, okamžitě hledá způsob jak vstát. Asi proto jsem se téměř nepotkala se smutkem. Snad jen nad rozbitými vztahy a poničeným řemeslem.
S největším nadšením jsem opakovaně poslouchala naprosto boží a dokonalou kapitolu PRINCEZNA S RUDOU HVĚZDOU NA ČELE. Tam je krásně vidět zvrhlá hloupost časů minulých. U kapitoly 'Jiný kraj, jiný brav' mi hrozilo počurání smíchy. A vůbec, těch opakovaných a zamilovaných je tam spousty z důvodu geniálního a košatého stylu psaní.
"Cítil se obklopen hlenovitým smutkem...nebyl chytřejší, ale hloupější!"
"Doktoři lžou i když mluví pravdu!"
Jen na můj vkus páně Pecháčkovo ego o trochu víc putuje občas shora zase zpět dolů, (podobně je to u jeho Básníků) ale vím, že ne každý to vnímá podobně. Chvílemi je to obtížné, ale to je nepatrná šmouha na kráse tohoto neskonale luxusního dílka!
SEDM HVĚZD ❤️
A díky s poklonou pro mi+lary, oba vědí za co!
P.S. Pohled Pecháčka na Stalina dokonale koresponduje třeba s pohledem Kateřiny Tučkové na Hitlera v Žítkovských bohyních. Pověrčivost světem vládne.
5/4
Autor v této knize zachytil životy lidí obývajících vilu Emma na českém maloměstě. Zejména potom život krejčího a lidového léčitele Aloise Očenáška. Ten především díky svým léčitelským schopnostem, dokázal téměř bez úhony přežít budovatelskou éru našich dějin. Pan Pecháček tento román napsal velice netradičním způsobem. Celý příběh je totiž zachycen pomocí obrazů, které namaloval Aloisův mladší syn. Každá kapitola začíná popisem obrazu, který následně ožívá a s ironií a nadhledem nám tuto rodinnou historii plnou hořkých absurdností odvypráví. Ach jak mám ráda tyto zvláštní knihy. Na tuto budu ještě hodně dlouho a ráda vzpomínat.
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Ocenění knihy (1)
2002 -
Literární cena Knižního klubu
Kniha Osvobozené kino Mír v seznamech
| v Přečtených | 40x |
| ve Čtenářské výzvě | 3x |
| v Doporučených | 5x |
| v Knihotéce | 29x |
| v Chystám se číst | 18x |
| v Chci si koupit | 2x |
Štítky knihy
léčitelství Československo komunismus Josif Vissarionovič Stalin, 1879-1953 prezidenti poválečná doba znárodnění osvobozeníAutorovy další knížky
| 2009 |  Dobří holubi se vracejí |
| 1980 | Amatéři aneb Jak svět přichází o básníky |
| 1988 | Vážení přátelé, ano |
| 2004 | Jak básníci přicházejí o iluze |
| 2004 |  Jak básníci neztrácejí naději |
Český způsob vyrovnávání se dějinným osudem - absurdní humor.
Ale nejen to, v Alosi Očenáškovi se Pecháčkovi podařilo vytvořit zvláštní typ postavy, která bere, co život přináší, ať je to cokoli. Naivita, tradičně spojována s křehkostí, je zde projevena v účinnou zbraň proti nespravedlnosti, tuposti a beznaději.
Skoro bych řekl, že je to do jisté míry polemika se Švejkem. Tam kde Švejk odhaluje absurditu systému, války, monarchie apod. tím, jak nezapadá, Očenášek dělá totéž tím, že zapadá, že se poctivě snaží naplnit ideál, jenž se komunistické mašinérii samotné ztrácí.
Tam, kde Švejk popisuje češství, představuje Očenášek výzvu pro češství: nefňukat a snažit se. Toto poselství je ale umně mezi řádky, plnými skvělé zábavy.