Pan Kaplan má stále třídu rád přehled

12.02.2025

Je jasný, že co funkuje v anglištině, nemůše funkovat v šeštině a nakopat, takže je jásný, že plný počet hvězd patří stejnou měrou jak autorovi, tak Překladateli. Nasprosto kenyjální! Mimochodem, knihu jsem teď četla podruhé, své poprvé jsem si odbyla před víc jak dvaceti lety, takže mě upřímně překvapilo, kolik páně Kaplanových perel používám v běžné mluvě, aniž bych si uvědomovala, kde jsem k nim xakru přišla.

09.02.2025

Velmi dobře napsaná kniha o večerní jazykové škole pro dospělé, kde sledujeme skupinku nově přistěhovalých emigrantů do USA, mezi nimiž vyniká především pan Hyman Kaplan. Ten má potřebu být za všech okolností šprtem, ale nedaří se mu to, protože neovládá taje jazyka své nové země.

Pan Kaplan a jeho spolužáci navštěvují večerní přípravnou školu pro dospělé, jejichž vyučujícím je profesor Parkhill. Jedná se o lidi, kteří se přistěhovali do USA a aby získali občanství této země, musí absolvovat tuto školu. Profesor Parkhill má mnoho trpělivosti – učí studenty nejen gramatiku, pravopis, synonyma, homonyma či idiomy, ale také psaní osobní a obchodní korespondence a vypráví jim o dějinách USA. Do výuky zařazuje volné diskuse, aby studenti mohli klást otázky, a inspiruje se příručkou Jazykové výuky cizinců od Plauta a Samishe, která zdůrazňuje důležitost humoru, postupného dávkování látky a hlavně trpělivosti.

Trpělivost však dostává zabrat především kvůli panu Kaplanovi – boubelatému muži s jablíčkovými lícemi, nažloutlými vlasy a veselýma modrýma očima. Jeho snaživost je obdivuhodná – poctivě plní domácí úkoly, nevynechá žádnou lekci, ale jakmile se pokusí angličtinu aplikovat, vždy ji zkomolí do takové podoby, že profesorovi vstávají vlasy na hlavě. Navíc se vždy podepisuje H*Y*M*A*N* K*A*P*L*A*N, jako by tím chtěl zdůraznit svou jedinečnost. Někteří spolužáci ho obdivují, jiní by ho nejraději uškrtili.

Ze začátku kniha působí skvěle – neustálé přeřeky a jazykové chyby jsou vtipné a překladatel si zaslouží uznání za to, jak úskalí angličtiny dokázal přetavit do češtiny. Postupně ale humor začíná být repetitivní a to, co na začátku pobavilo, v pozdějších kapitolách už působí jako rutina. Ačkoliv je Kaplanova logika komolení angličtiny zábavná a jeho nadšení obdivuhodné, časem se jeho humor stává poněkud předvídatelným. Přesto kniha nabízí zajímavý vhled do procesu jazykového vzdělávání přistěhovalců a ukazuje, jak náročná může být práce učitele. Profesor Parkhill je v tomto směru skutečně obdivuhodný, i když se občas zdá, že Kaplanova energie je pro něj spíše trestem než požehnáním.