Parížsky spleen přehled

Parížsky spleen
https://www.databazeknih.cz/img/books/12_/128707/bmid_parizsky-spleen-128707.jpg 4 151 151

Sbírka Charlese Baudelaira Malé básně v próze je zákonodárným archetypem žánru, umělecky snad nejrafinovanějšího druhu básnické tvorby, který se pohybuje na pomezí poezie, filosofie, intelektuálního vtipu, bonmotu, zhuštěné anekdoty či hudby myšlenky a ticha.

Literatura světová Poezie
Vydáno: , Slovenský spisovateľ
Originální název:

Oeuvres, 1869


více info...

Můj komentář

Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Parížsky spleen. Přihlašte se a napište ho.


Nové komentáře (18)

Obrázkář
16.06.2024 5 z 5

Charles Baudelaire vytvořil v tomto cyklu básnických próz dílo zcela mimořádné, jež zůstává i po 160 letech dílem svěžím a nadčasovým.
Proč tomu tak je?
Inspirován dílem A. Bertranda - Kašpar noci spojil v rámci konvolutu krátkých básnivých próz texty ze života se sny, s vidinami, s představami, s příběhy, s úvahami. Všechnu tu zdánlivě neslučitelnou matérii pak zabalil a oblékl do pláště svého básnického génia.
Vedle známějších a asi i populárnějších Květů zla tak vytvořil Dílo neméně dobré, však dle mého názoru snad lidštější.
Mí favorité z knihy:
Nářek staré ženy, Každý je osedlán svou chimérou, Hračka chudiny, Hrdinná smrt, Opíjejte se!

,,Nechcete-li být otroky-martyry času,
opíjejte se, bez ustání se zpíjejte!
Vínem, poezií, ctností-čím vám je libo!"

666Jitka
03.08.2022 5 z 5

Snivé, přemítavé, soucitné, někdy až filozofické poetické texty "oslavující" metropoli Paříž a její - pro většinu lidí - méně interesantní tvář chudoby, špíny, podsvětí, nevěstek a jiných vyvrženců, se kterými básník soucítí a svým způsobem je jedním z nich.

Epilog:

Se srdcem pokojným jsem stanul na Paříží,
na hoře, odkud lze se dívat na ten svět
špitálů, hampejzů, očistců, pekel, mříží,
kde všechna obludnost vždy vzkvétá jako květ.
Satane, patrone mé bídy neskonalé,
ty víš, že nešel jsem tam darmé žalmy pět.
Já jako chlípný bloud své milostnice zralé
však chtěl se opojit tou děvkou mocných vnad,
jejíž vděk pekelný mě rozněcuje stále.
Nechť ráno na lůžku z mlh mdlá dřímeš dosavad,
nechť večer vznešeně se zvedáš nad okolí
v svých rouškách zlacených, já mám tě stejně rád,
ty zrádná, hanebná, ty mrzká metropoli !
Hetéry, bandité, skýtáte rozkoše,
jež tupost prosťáčkům však chápat nedovolí.


hrdlickova_61
15.03.2022 5 z 5

Zatím na to nedošlo, ale umím si představit, že bych zrovna tuhle knížku nosila s sebou nějaký čas v batohu a občas bych si našla příležitost, kdy bych do ní mohla na pár minut „nořit svůj pohled“ a pak ji zase zavřít a vědět, že se brzy zase potkáme. Třeba tady:

... „Eh, co tedy miluješ, zvláštní cizinče?“
„Miluji oblaka… oblaka, jež táhnou… tamhle… ta zázračná oblaka!“
str. 8

... Jak dojímavé jsou sklonky podzimních dnů! Ach! dojímavé až k bolesti!
neboť jsou jisté lahodné senzace, jichž mlhavost nevylučuje
intenzitu; a není ostřejšího hrotu než hrot Nekonečna.
Jaká to rozkoš nořit svůj pohled v nesmírnost nebe a moře! Samota,
ticho, nepřirovnatelná cudnost azuru!...
str. 9
….
... Nespokojen se všemi a nespokojen sám sebou, rád bych se vykoupil
a stal se trochu hrdějším v tichu a samotě noční. Duše těch,
jež jsem miloval, duše těch, jež jsem opětoval, posilujte mne, vzdalujte
ode mne lež a zkázonosné výpary světa; a Ty, Pane a Bože můj!
dopřej mi té milosti vytvořit několik krásných veršů...
str. 17


... U cesty, za mříží rozsáhlé zahrady, na jejímž konci svítila v slunci bělost hezkého zámečku, stálo krásné a svěží dítě, oděné tím venkovským oděvem, tak plným koketerie. Přepych, bezstarostnost a zvyk vidět kolem sebe stále bohatství, to vše činí ty děti tak hezoučkými, že by se mohlo myslit, že jsou z jiného těsta než děti středních vrstev nebo chudiny. Vedle něho na trávě ležela skvělá hračka, právě tak svěží jako její majetník, lesklá, pozlacená, oděná nachovým šatem a pokrytá chocholy a cetkami. Ale dítě nevšímalo si své oblíbené hračky a hle, nač se dívalo: Za mříží, na silnici, mezi bodláčím a kopřivami, bylo jiné dítě, špinavé, vyzáblé, ukoptěné, jeden z těch fakanů – pariů, na nichž by nestranné oko odkrylo krásu, kdyby, jako oko znalce uhodne ideální 31 malbu pod lakýrnickým nátěrem, z něho smylo odporný škraloup bídy. Skrze tuto symbolickou mříž, oddělující dva světy, silnici a zámek, chudé dítě ukazovalo bohatému svou hračku, již ono si dychtivě prohlíželo jako vzácný a neznámý předmět. Nuže, tato hračka, kterou ten malý špindíra škádlil, zmítal a potřásal v zadrátované krabici, to byla živá myš! Rodiče, patrně ze spořivosti, vzali tu hračku ze života. A ty děti se na sebe bratrsky smály, a obě měly zuby stejně bílé.

str. 30

všechny komentáře

Související novinky (0)

Zatím zde není žádná související novinka.


Citáty z knihy (1)

Studium krásna, jest souboj, v němž umělec křičí hrůzou, dokud nepodlehne. (Malé básně v próze)


Kniha Parížsky spleen v seznamech

v Právě čtených4x
v Přečtených239x
ve Čtenářské výzvě8x
v Doporučených12x
v Knihotéce141x
v Chystám se číst31x
v Chci si koupit11x
v dalších seznamech3x