Pláňata přehled

dnes

Autorka me opet emocionalne rozebrala. Ani nevim, jestli se mi pribeh libil, jako u vetsiny knih od Dvorakove a to prave na ni tak zboznuju. Jeji osobity styl, kdy vite, ze to nebude lehke cteni. Pribeh obycejne rodiny, tak surove napsany, se mi vryl pod kuzi a bohuzel mi z toho neco bylo i povedome. Kniha stoji za precteni, i kdyz na to musi byt spravna nalada. Tesim se na dalsi autorcinu knihu, ktera ma brzy vyjit.

dnes

"Jaký kořen, takový strom jaký strom, taková jablka. V horkém dni sbíráme letničky, chutnají sladce. Strom je však nemocný, slabý, v pláňatech hlodá červ. Porazit strom, zasadit nový, jablek se jen tak nedočkáme. Nezapřeš čas, který byl do tebe vložený, oddělení kořen, způsob si smrt, vysadit jiný už nedokážeš."

Miluji styl, kterým autorka píše. Řádky plynou samy a vám se ten příběh odehrává přímo před očima. Příběh Pavlíny, Jany, jejich rodičů Aleny a Jiřího. Také jsem vyrůstala na vesnici, také zimy byly plné sněhu a také jsem slýchala většinu z toho, o čem autorka píše. Jako by to bylo tenkrát normální. Doba dospívání je velmi důležitá v životě každého člověka a rodina, ve které vyrůstáme nás utváří. Většinu si neseme v sobě. Někdy děláme chyby našich rodičů a někdy nás odrazují natolik, že se staneme jinými lidmi. Je těžké odpustit dětské křivdy.
Chvíli jsem měla pocit, že jsem se vrátila do Dědiny a černé Vrány krouží kolem. Už chybí jen Zahrada.
Těším se na další knihu autorky. Její knihy jsou prostě skvělé a zůstávají zaryté hluboko pod kůží.