Pod kupolí přehled

18.03.2025

(SPOILER) Tak to byla jízda. Ale musím přiznat, že mi celkem trvalo probrat se začátkem. To množství postav... Trvalo mi, než jsem přestala mít v hlavě guláš. Pak to bylo nějakou chvíli takové, že jsem si říkala ,,ty jo, to se nějak vleče ". Potom to ale chytlo drive a já se nemohla od knížky odtrhnout. Některé postavy jsem úplně nesnášela, samozřejmě jako hlavní byl Jim Rennie. Je neuvěřitelné, co dokáže takový člověk udělat se společností. A takoví lidé jsou, touží po moci a jdou přes mtrvoly. Junior jakbysmet, ovšem tam už hraje roli více věcí, včetně chybějící inteligence. Carter byl zákeřný, ale na konci knihy jsem s ním paradoxně sympatizovala-s jeho pocity vůči Renniemu.
A teď se tedy dostáváme k závěru knihy, kdy jsem četla jedním dechem a střídaly se ve mně pocity smutku, prázdnoty a mnohdy až deprese. Nějak jsem se vžila do těch situací a především tedy právě situace Cartera mi přišla naprosto nepředstavitelná a deprimující. Samozřejmě ani situace venku nebyla o nic lepší. Zkrátka a dobře jsem trpěla s nimi a bylo to pro mě celkem náročné. Nicméně to byla opravdu jízda.
Konec jsem popravdě nečekala, jako tušila jsem, že to nebude žádný velký happy end, ale ten počet přeživších mě docela uzemnil.
Kniha se mi líbila

11.03.2025

Nevzpomínám si, kdy jsem naposledy nějakou postavu nenáviděl tak jako Jima Rennieho. Mám hypotézu, že se mi to četlo takříkajíc jedním dechem (bez zádrhelů) hlavně proto, že jsem se nemohl dočkat až pan druhý radní umře velice bolestivou smrtí. Btw. zajímalo mě, jestli jsem jediný, kdo v Renniem vidí Trumpa? Republikán, náboženský fundamentalista, člověk, který trpí mesiášstvím a velikášstvím, který si myslí, že je pro svou komunitu nepostradatelný, přitom je to prachobyčejný podvodník sledující své vlastní ekonomické zájmy. Svou moc si udržuje hlavně díky tomu, že se obklopí všehoschopnými tupci. A hlavně nikdy nemluví sprostě. :-)) Z toho jeho "zatr-pacenci" se mi otvírala kudla v kapse aneb Nikdy nevěřte člověku, který se vyhýbá vulgarismům. Jinak jde z knihy cítit, že King bude sympatizantem Demokratů, ani to, že jednu z těch sympatičtějších postav, lokální novinářku Julia Shumway, "oblékl" do republikánského trikotu, jeho politické preference nekryje... ;-))

Myslím, že kniha funguje tak dobře, jelikož ty nadpřirozené prvky (za všechny titulní kupole uzavírající městečko před okolním světem) hrají vlastně okrajovou roli, plní toliko funkci katalyzátoru. Kniha je de facto studií toho, jak se lidé chovají v kritických podmínkách, jak rychle se může všechno posrat (což teď sledujeme naživo v USA).

A začínám si všímat, že čím delší Kingova kniha, tím jsem spokojenější. Nadchly mě už "Nezbytné věci" (přes 700 stran), tohle bylo výtečné. Časem mě čeká minimálně ještě "To" a "Svědectví".