Záchrana Lilandgarie přehled

02.03.2018

Byla jsem zvědavá, čím vším se bude autorka v tomhle díle zabývat, když už v tom minulém válku ukončila. Nakonec mě věci, co bylo nutné vyřešit, párkrát ani nenapadly, dává se na ně zřetel až teprve tady. No, nikdo však nemůže namítnout, že by autorka něco opomněla, všechny rozběhnuté linky došly zdárného konce. I když, konec samotný... není až příliš otevřený? Teď můžu jedině tak doufat, že něco bude v povídce o Snížkovi, i když v to přímo nedoufám, ale přesto by se to tam mohlo objevit.
Jako vždy se na mou nejvíce oblíbenou postavu, přeneslo prokletí, ale tak už to bývá. Proč já si vlastně vždycky oblíbím toho zlejšího z bratrů, když je jasné, že pokud nezmění své chování, spěje to s ním k nezvratnému závěru? Každopádně jsem doufala až do poslední chvíle, bohužel marně.
Pak jsem dále zbožňovala i Veragina a Snížka, ale Aranis mi i přes svou dobrotu stále k srdci nepřirostla, dokázala jsem ji však akceptovat. To ale neplatilo u Nelil, kterou jsem začala jen krapet - a vážně krapet- chápat až po jisté události, co si vydupala. Ale chápu, takové charaktery prostě jsou.
Také se mi líbily ty myšlenkové pochody o dobru a zlu, člověk se v tom našel a několikrát jsem se nad nimi i zamyslela podrobněji, než že bych si jen přečetla text bez nějaké hlubší odezvy.
Tedy, další hezká série od autorky je za mnou - i když mi ze začátku chvíli trvalo, než jsem se začetla, ani nevím proč - a chystám se tedy ještě nahlédnout do povídek. Řekla bych ale, že u mě stále vyhrává Syn pekel.