Pocit hanby přehled

04.10.2024

(SPOILER) Tento případ s Kate Burkholderovou byl možná maličko slabší, ale mně se ve finále líbil úplně stejně jako všechny její předchozí ;-). V této knize dojde k brutální vraždě amišské babičky a únosu její malé sedmileté vnučky, jak už ostatně prozrazuje anotace. Na opuštěné farmě byly přítomny sice ještě další děti z rodiny zavražděné, ale ty nejsou schopné pachatele popsat. Kate se tedy pouští do pátrání a postupně tak proniká do tajemství nejen rodiny zmizelého děvčátka, ale i ostatních členů amišské komunity. Po určité době totiž zjistí, že dítě nebylo podobné ani jednomu z rodičů a také datum narození je vzhledem k ostatním porodům matky přinejmenším zvláštní. Navíc zde v minulosti došlo k sebevraždě mladé ženy, která (prý) s sebou vzala i svoje miminko, které se ovšem nikdy potom nenašlo. Kate tedy bude muset vypátrat, co za tím vším stojí, a samozřejmě i najít ztracené děvče...
Všechny knihy z této série poslouchám jako audio v němčině a ty jsou vždycky tak výborně načtené, že konkrétně v tomto případě autorce odpustím určitou zdlouhavost příběhu a knihu ohodnotím také tentokrát plným počtem. No a samozřejmě se těším na další setkání s Kate ;-).

02.10.2024

(SPOILER) Linda Castillo peče stále ve stejné formě; abych se vždycky začala znovu těšit, dávám si mezi těmi amišskými buchtami nejmíň tak půlroční pauzu.
Co mě baví pořád: kontrast starého a nového, tedy světů jakoby od sebe vzdálených dvě století; pensylvánská němčina, které se snažím rozumět; zápletka, většinou; vztah Kate a Johna, většinou.
Co mě nebaví: opakované popisy smutku a nářku, v tomto díle nahrazené několikrát opakovanou Kateinou obavou „jestli to NEVINNÉ DÍTĚ KVŮLI MNĚ umře…; občasné nelogičnosti v ději – např. náhlá zmínka o biskupovi, „kterého zabili“; Kateina opakovaná (až nelidská) schopnost přežít nakládačku – tady od chlapa jako hora (a odmítá ošetření).
Co mě nebaví vinou překladatelky: „ptát se na otázky“.
Co mě pobaví, byť s obočím zdviženým: už klasika - Kateino používání příjmení Tomasetti i v osobním styku; to, že amišové, kteří klidně vystaví rodinu nebezpečí a jezdí neosvětlenou bryčkou jen proto, že osvětlení je už příliš civilizované, nosí tenisky; to, že když se amišská stařenka vrtá v hlíně, nazývá to Kate „projektem“; a ze stejného soudku – to, že i amišové běžně používají pro postiženou holčičku označení „dítě se speciálními potřebami“.
Zatím 15 dílů, páni. S těmi půlročními pauzami to ještě zvážím, Linda píše rychleji, než já čtu! :-)