Racionální optimista přehled

04.07.2020

(SPOILER) Kniha je ohodnocená přehnaně dobře, a proto zde trochu přeženu její kritiku, ale jen trochu (nebo mám racionálně optimisticky tvrdit, že je moje kritika naprosto racionální?). Nemám dost sebevědomí na to, abych se označil jako racionální, ale jsem spíše pesimista. Kniha mě k optimismu nepřivedla. Myslím, že knihu nejlépe charakterizuje následující citát: „dospěl jsem ke zjištění, že ti, s nimiž nesouhlasím, jsou především zpátečníci všech politických odstínů“. V tomto citátu je obsažena arogance i inteligence celé knihy. Líčení toho, jak se lidstvo ze všeho přirozeně dostalo a na základě toho odvozuje, že se ze všeho dostane i dál, přirozená směna to zařídila v minulosti a zařídí to i v budoucnosti – prostá extrapolace (zkreslené) minulosti je bez problémů vydávána za logickou dedukci (ovšem pesimistům je v knize stejný způsob myšlení vyčítán). Ne všichni pesimisté však používali jen prosté extrapolace (a mnoho pesimistických předpovědí se nenaplnilo právě proto, že lidé byly těmito předpověďmi varováni). Autor knihy není lepší než ti, které kritizuje, není ničím víc než jejich negativem. Navíc si odmítá připustit, že ne všichni pesimisté jsou tak extremističtí, jak píše a jak je on sám. Kde největší pesimističtí extremisté řekli černé, on řekl bílé, podle stejné logiky. Na rozdíl od pesimistů ani nedokázal vymyslet nic svého, jen vše převrátil. Poplácejme se po zádech, jak jsme dobří a řekněme si, že žádné velké problémy nemusíme řešit, protože vše se vyřeší samo. Autor v tom vidí optimismus, já v tom vidím úpadek – lidé věci musí řešit, pokud si budou myslet, že se vyřeší sami, nemyslím, že by to vedlo k dobrému. Ani problémy minulosti se nevyřešili samy – museli je vyřešit lidé. I když některé věci lidé viděli příliš katastroficky, nakonec právě toto vidění často napomohlo tomu, že se problém vyřešil – i když méně radikálně, než navrhovali ti, kdo na katastrofy upozorňovali. Nedokážu se spokojit s tvrzením, že velká úvěrová krize, která zničila obrovské množství živobytí, byla v pořádku, protože pak ekonomika zase rostla a větších výšek. Ano, ekonomika rostla. Ano dostali jsme se z toho, ale to snad neznamená, že to bylo v pořádku a můžeme být „racionální optimisté“ a nemusíme přemýšlet nad tím, jak to udělat, aby se to neopakovalo. A neznamená to ani to, že nutně nemohou nastat další a ničivější problémy, jichž tato krize byla pouze předzvěstí. A v podobném duchu je celá kniha. Nic nedělejte, hlavně nemyslete, vše se nejlépe vyřeší samo (nebo to vyřeší ostatní?), pokud o něčem budete přemýšlet, bude ti hloupí a jen to zkazíte. Ti chytří se jen radují, jak je vše v pohodě. Jste v pohodě a jste ti chytří. Zkrátka všechno je v pohodě – nepřipomíná vám to lepší zítřky, které sliboval minulý režim? Nebo myšlení někoho, kdo je pod vlivem návykové látky? Toto je zkrátka myšlení těsně před kolapsem. (: Tímto vyzívám ostatní pesimisty, aby bojovali za uznání racionality svého pesimismu.