Růže z Flander přehled
Věra Adlová
Román je v podstatě kronikou žen tří generací a jejich rozpadající se rodiny. Jde o svět babičky, svázáné konvencemi střední vrstvy, dcery - svět emancipovaný, v němž není vedle práce místo pro rodinný cit, a svět její neteře, která situaci řeší odchodem z domova.
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Růže z Flander. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (3)
Novela k zamyšlení - tři generace jedné rodiny - a zásah války do osudu ....
Rozdílnost člověka ovlivněná dobou a prostředím - napsané kultivovanou češtinou ....
Otázka emigrace :
" vůně domova .... nikde nevoní chleba jako u nás ...."
A vzpomínky : " třpytně ohlazené oblázky jednotlivých záběrů polozapomenutého filmu ...."
A symbolika našich vánoc, poetika našeho venkova a zahrad plných růží ....
Ztráty a nálezy v našem životě - bylo to blízké a potěšilo ....
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Růže z Flander v seznamech
v Přečtených | 6x |
ve Čtenářské výzvě | 1x |
v Knihotéce | 9x |
v Chystám se číst | 2x |
Autorovy další knížky
1979 | Jarní symfonie |
1982 | Vojta a medvěd Petr |
1972 | Blues pro Alexandru |
1964 | Mirka to ví nejlíp |
1973 | Krásná a slavná |
Při staré módní odrhovačce Růže z Flander kdysi babička Marie Šebková tančila valčík, teď po letech si touhle písní výstřední teta Beatrix léčí pocuchané nervy. Ostatně u Šebkových jsou svým způsobem poznamenáni všichni, a to hned přes tři generace. Jako by starosti a nezdary byly jejich denní chleba. Smrt mladé matky Jany, sestry Anny a emigrace strýce Jáchyma vymezují hrací plochu pro protagonisty, kterým Adlová vetkla do vínku především zasmušilost a melancholii. Veselá či rozpustilá tahle generační zpověď pražské měšťanské rodiny rozhodně není. Zpočátku jsem měl také trochu problém zorientovat se ve všech těch různě promíchaných retrospektivách, které na mě vyskakovaly jako čert z krabičky a pohazovaly si se mnou jako vlny na moři. Jakmile jsem si ujasnil základní dějové linie, šlo to už mnohem lépe, přesto ještě i pak mě dokázal kdejaký odskok do minulosti překvapit nepřipraveného a tápajícího. Přiznávám Adlové vytříbený literární styl a jazykovou korektnost, s jakým dokázala ukočírovat toto rozjívené psychologické spřežení, nicméně moje zážitky z Růží do vyšších pater nedosáhly.