Slova přehled

dnes

Občas kniha zapomněla plynout, ale obratná hra se slovy a záměrné a neustále se opakující protimluvy mě vždy vtáhly zpět. Knihy si cením především za autorovu schopnost vysmát se sobě samému a za hravost a originalitu při skládání Slov.

„Nechali mě potloukat se po knihovně a já vzal útokem lidskou moudrost. To mě utvořilo.“
41-42

„Co jsem právě napsal, je falešné. Je to pravda. Není to ani pravda, ani to není falešné, jako vše, co se píše o bláznech, o lidech. Uvedl jsem skutečnosti s přesností, jakou mi dovoluje paměť. Jak dalece jsem však věřil svému poblouznění? To je základní otázka, a přesto ji nedokáži rozhodnout.
59

„Aniž jsem si povšiml, promarnil jsem příležitost stát se opravdovým […].
66

„Zachránil mě dědeček: nechtěně mě vrhl do nového podvodu, který změnil můj život.
114

„[…] když měl čas, vázal ze slov perem kytice.
117

„Představivost s tím však neměla nic společného: nevymýšlel jsem si ty hrůzy, nacházel jsem je, jako vše ostatní, v paměti.
125

„[…] ze záliby i ze zvyku jsem byl poslušný a ke vzpouře jsem později dospěl jen proto, že jsem zašel v poslušnosti do krajnosti.“
140

„Byl jsem spisovatel a rytíř, rozpůlili mě, každá půlka se stala celým člověkem, setkala se s druhou a popírala ji.“
146

„[…] mohl bych se zjevit Duchu svatému jako sraženina řeči a stát se pro lidský rod posedlostí, mohl bych konečně být jiný, jiný než já, jiný než jiní, jiný než všechno.
162-163

„Byl jsem hrdinou dlouhého příběhu s dobrým koncem. Přestal jsem si ten příběh vyprávět: k čemu by to bylo? Prostě jsem se cítil románově.
204

předevčírem

Slova nejsou lehkou, ani světobornou knihou. Přesto se jedná o knihu zajímavou.

Je jasné, že kniha nezvnikla zas tak pro čtenáře, ale proto, že Sartre chtěl proskoumat své dětství skrz svůj zvyk a poslání jakožto spisovatele.

V knize se objevují Sartrovy silné stránky - existenciální promluvy odhalující stinná místa lidské mysli a lidských pohnutek, i Sartrův sarkasmus. Kniha velmi pěkně zapadá do kontextu Sartrova díla. Kniha ale mnohem více odhaluje Sartrovi slabé stránky - neúplná témata se zbytečně znovu objevují a Sartre má nutnost zkoumat každý ždibíček své dětské dušičky, i když jim často sám nerozumí a snad o nich nemá sám co říct.