Souostroví Gulag: 1918 - 1956 (III) přehled
Alexandr Isajevič Solženicyn
Souostroví Gulag série
< 3. díl
Popis knihy zde zatím bohužel není...
Literatura světová Romány
Vydáno: 2011 , AcademiaOriginální název:
Архипелаг Гулаг, 1975
více info...
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Souostroví Gulag: 1918 - 1956 (III). Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (8)
Pokud by se dalo o nějaké knize říct, že mi změnila život, bylo by to určitě Souostroví Gulag. Po dětství stráveném v normalizačním komunismu jsem se pár let po pádu totality dostal k této knize a POCHOPIL jsem. Co je to komunismus, co je to Rusko, co je to absolutní lež, co je to utrpení. Kdo si knihu přečte, nemůže už nikdy naletět komunistickým lhářům a jejich pokračovatelům.
CITÁTY:
Uprchlík z přesvědčeni! To je ten, kdo ví, do čeho jde. Kdo viděl i mrtvoly zastřelených uprchlíků, pro výstrahu vystavené u nástupu. Kdo viděl i ty přivezené zaživa samá modřina, kašlající krev jak je vodí po barácích a nutí je křičet: „Vězňové! Podívejte se, jak vypadám! Totéž čeká vás!" Kdo ví, že uprchlíkovo mrtvé tělo je často příliš těžké, než aby bylo dopraveno do tábora. Proto přinášejí v batohu jen hlavu (podle táborového řádu je to tak jistější) a ještě pravou ruku, useknutou po loket, aby zvláštní oddělení mohlo zkontrolovat otisky prstů a vězně odepsat.
Otázka zní tak: jsi připraven ke smrti? Jsi. To znamená, že jsi připraven i k útěku.
Marie Sumbergová dostala za první rok práce v kolchoze dvacet gramů obili a 25 stalinských kopějek - tedy půldruhé chruščovovské kopějky. Za celoroční výdělek si koupila... plechové umyvadlo. Z čeho tedy byli živi? No, přece z balíčků z Pobaltí. Jejich národ byl ve vyhnanství, ale ne celý. A kdo posílal balíčky Kalmykům? Krymským Tatarům? Zeptejte se na hrobech.
Naše vyhnanství také téměř nezanechalo žádné fotografie: pokud tu byli fotografové, dělali snímky jen na doklady pro kádrové a zvláštní oddělení. Že by se skupina vyhnanců dala pohromadě vyfotografovat, co je to? Jak to? To by bylo hned jako udání: koukejte, to je ilegální, protisovětská organizace! Podle fotky by hned všechny sebrali.
Naše vyhnanství nezanechalo fotografie, víte, takové ty skupinky, dost veselé: třetí zleva - Uljanov, druhý vpravo Křižanovskij. Všichni vykrmení, čistě oblečeni, neznaji ani práci, ani bídu, když mají bradku, tak pěstěnou, když čepici tak z pěkné kožešiny.
Jak popsat v jediné větě celou ruskou historii? Je to země zmařených možností.
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Souostroví Gulag: 1918 - 1956 (III) v seznamech
v Přečtených | 161x |
ve Čtenářské výzvě | 1x |
v Doporučených | 11x |
v Knihotéce | 159x |
v Chystám se číst | 45x |
v Chci si koupit | 13x |
v dalších seznamech | 1x |
Štítky knihy
gulagy vězení, věznice Sovětský svaz vyhnanství pracovní tábory státní terorismus komunistický režim
Autorovy další knížky
2000 | Jeden den Ivana Děnisoviče |
2011 | Souostroví Gulag: 1918–1956 |
1990 | Souostroví Gulag - 1. díl |
1991 | Rakovina |
2004 | Dvě stě let pospolu. Díl 1, Dějiny rusko-židovských vztahů v letech 1795-1916 |
Tato série pomáhá skvěle pochopit, co vlastně bylo (a evidentně stále je) Rusko vlastně zač. A jak fungují Rusové. V tomto dílu se Solženicyn věnuje především posledním letům v lágru, konkrétně v Kazachstánu a mimo jiné rozebírá i několik pokusů o útěk, které za ty roky proběhly. Kromě toho je tu opět mnoho úvah rozličných vězňů, kteří v mnoha případech mají skutečně pohnuté osudy. Série jako celek stojí za přečtení, ale připravte se, že to není jen tak - autor přeskakuje od jedné historky k druhé, prokládá je dlouhými úvahami a vnitřními monology, a proto je knihu velice náročné přečíst s plným soustředěním.