Stačí mávnout křídly přehled

21.11.2024

Tak tohle byla pecka!

Objeveno a přečteno díky Klubu psáčů, jehož autor natočil skvělý rozhovor s autorkou a redaktorkou, a tak mě to zaujalo, že jsem knihu hned další den sháněla v knihovně. Přečteno jedním dechem během dvou jízd vlakem.

"Trochu depka", ale opravdu realisticky popsané, poutavě vymyšlená struktura (střídají se kapitoly z přítomnosti a minulosti, které spolu navzájem souvisí)... prostě taková jiná, lepší YA o přátelství. A taky třetí kniha, u které jsem měla na krajíčku (předtím Zvuk slunečních hodin a dětská Čekání na vlka). Trochu jsem z toho měla vibes 13 Reasons Why (které doma taky dost prožíváme), ale zároveň to má hodně svého...

No a co musím opravdu podtrhnout, je grafická úprava knihy! Je to vážně vymazlený kus, takže klobouk dolů před malým, "dobrovolnickým" nakladatelstvím YA čtu. :))

(SPOILER) !!! POZOR, i když neurčité, komentář obsahuje MOŽNÉ SPOILERY !!!

Druhá zkušenost s YA.čtu a mohu říct, že já tedy rozhodně YA.čtu a číst budu. Páni... dočetla jsem před chvilkou, takže je to všechno čerstvé, a protože nechci převypravovat děj a prozrazovat, mohu konstatovat alespoň tohle: krásně vizuálně zpracovaná kniha (jen motýlci po stranách textu + číslování stránek na okrajích po stranách a ne dole, jak jsem zvyklá, mě dost dlouho rušili), ale především dobře napsaný příběh (Vážně autorce před vydáním nebylo ještě ani 19??? Smekám!), krásný jazyk, stylistika, promyšlená kompozice knihy - kterou by člověk vlastně mohl po dočtení začít číst znovu a plynule navázat, nebo by ji mohl číst "na přeskáčku" časových rovin, tedy tak, jak byla napsaná, anebo si přečíst jen kapitoly arabsky číslované a pak ty očíslované římskými číslovkami, nebo naopak, a příběh si složit chronologicky. Jako... WOW. Jistě bych dokázala najít nějaké výhrady, a možná se objeví, až si dojmy trochu sednou, ale v danou chvíli jsem opravdu nadšená a - teď se budu opakovat - obdivuji autorku, že v raném věku dokázala napsat něco takhle vyzrálého a (kompozičně, stylisticky, jazykově...) propracovaného. Jistě za ní bude stát i tým YA.čtu, který odvedl svůj díl práce, ale i tak...

Mimochodem: Zásadně čtu i předmluvy autora, doslovy či poděkování, protože to mám stejně jako v kině - zaplatila jsem si celý film, takže zhlédnu i titulky, a stejně tak - zavázala jsem se přečíst celou knihu, a tak si přečtu i poděkování a tiráž. (Teď kecám. Vydavatelské údaje čtu tak ve 2 případech ze 100.) A kdybych to měla zhodnotit, ono i to poděkování je vymazlené a promyšlené, stejně jako zbytek knihy :-).

Ač jsem svým rokem narození spíše Old Adult, kniha se mi líbila, příběh mě vtáhnul a s blížícím se koncem byly momenty, které mi vháněly slzy do očí (za mne zejména závěrečná scéna s Beou). Cynicky nevěřím, že by někde byli takoví klaďasové jako Robert a Damián, ale lidsky chci věřit tomu, že ano, a vlastně v dobré konce doufám a i když všechno křičí, že nebudou, chci, aby byly. Při čtení jsem si říkala, že "až tak moc se Cilce nestalo" - aniž bych to chtěla bagatelizovat, jen jsem se při čtení anotací a komentářů bála mnohem horšího a varování na knize mým dobrým pocitům nepřispělo. O to víc mě zabolelo, co se stalo dál, i proto, že jsem v podobné situaci byla taky a taky byla naprosto paralyzovaná. Ale jinak jsem neměla tendenci si do příběhu cokoli projektovat ze své zkušenosti a Cilčin příběh vnímala sám o sobě. Jako rodiče mě pak zasáhly ani ne reakce hrdinčina otce, které byly na facku, ale tak nějak jsem je čekala a brala to tak, že byl schválně takhle napsaný, jako spíše rodičovská bezmoc a fakt, že máma a táta dlouho nevidí či úmyslně přehlížejí, že se něco děje, a pak, když by to chtěli řešit, jsou naprosto bezmocní. O tom, že v případě gymnázia, kam Cilka chodila, selhaly všechny další dospělé autority, nemluvě.

U nás v knihovně je zařazena v dětské sekci a mně by zajímalo, jak na ni nahlíží dětský či mladistvý čtenář, který ještě v životě nenarazil. Ač pro někoho příběh asi vyzní mravokárně a v knize uvidí hlavně varovně vztyčený prst, souhlasím s tím, že jde o důležité téma a že kniha za přečtení rozhodně stojí. Na přidané hodnotě (a tady se i já začínám vracet na začátek vlastního komentáře) jí pak přidává to, jak je napsaná.