Strašidelný dům přehled
Virginia Woolf
https://www.databazeknih.cz/img/books/21_/2116/mid_strasidelny-dum-zO2-2116.jpg
4
79
79
Slavná spisovatelka se rok před svou smrtí rozhodla vydat výbor z povídek, a rozšířit proto dřívější soubor Pondělí nebo úterý. Zamýšlený výbor nakonec uspořádal až Leonard Woolf a nazval jej Strašidelný dům (1944); vyšel česky roku 1982 jako Smyčcový kvartet. Naše edice se vrací jak k původnímu názvu, tak k plnému počtu povídek. Kratší texty psala Woolfová celý život, ale nikdy je nechápala jako těžiště své tvorby, byly pro ni spíše přípravami, skicami. V raných impresionistických povídkách (Skvrna na zdi, Zahrady v Kew) můžeme vidět studie k románu Jákobův pokoj. Texty Nenapsaný román, Okamžiky bytí a Dáma v zrcadle jsou třemi verzemi eseje Pan Bennett a paní Brownová. Povídky Nové šaty či Spojeni a odloučeni zas bezprostředně navazují na román Paní Dallowayová. Autorka mistrně zobrazuje přítomný okamžik, pomíjivé „zde“ a „nyní“. V těchto miniaturách se jí daří virtuózně zvěčnit pomíjivý okamžik, zachytit záchvěv světel a barev a podmanivě evokovat atmosféru.... celý text
Literatura světová Povídky
Vydáno: 2006 , OdeonOriginální název:
A Haunted House and the Other Short Stories, 1944
více info...
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Strašidelný dům. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (13)
Strašidelný dům byla kdysi moje první kniha, kterou jsem od VW četla, teď jsem po ní sáhla znovu po letech a opět mě to zasáhlo až neuvěřitelnou silou. Povídky jako by se podobaly hudebním větám - cosi se na začátku nastíní, pak něco proběhne, vyvrcholí a je tu závěr, který se vrací k prvnímu odstavci. Např. nádherná věc - Pondělí nebo úterý. Skvost.
Povídky ve mě vzbuzují dojem poezie. Tak silná poetičnost a lyrizace je v tomto prozaickém textu, jako by báseň prosakovala zvnitř, ačkoli forma je jiná.
Pro mě nejsilnější - Pondělí nebo úterý, Zahrady v Kew, Dáma v zrcadle, Strašidelný dům, Smyčcový kvartet...ale mám je ráda opravdu všechny. Woolfová není pro všechny, skoro bych řekla, že je jen pro někoho, ale jsem ráda, že nejsem sama, kdo ji čte a má velmi a hluboce rád.
Podrobnější komentáře můžete najít u jednotlivých povídek a proto tady jen obecněji.
Na Virginii Woolfové nejvíce miluji její styl, který lze přirovnat k malířskému plátnu nebo orosené pavučině třpytící se v raním vánku. Kouzlo se kterým je schopná zachytit nuance každodenních okamžiků a běžných lidských interakcí je neuvěřitelné. Ostatně, možná než moje neumělé pokusy si raději přečtěte, co o ní píše Hilský (Modernisté, 151):
"Podobně jako Wordsworth i Woolfová se pokouší o nové vidění skutečnosti, snaží se nalézat neobyčejnou krásu v docela všedním okamžiku bytí. Zajímají ji nejen všechny odstíny skutečného světla, ale také ono nepostižitelné, téměř mystické světlo vyzařující z trávy, listoví a těch nejvšednějších věcí, světlo, které není součástí vnější skutečnosti, ale které člověk vytváří ve svém nitru a téměř zázračně jím prozařuje vše, co vidí."
Oblíbené povídky... možná "Předměty", "Skvrna na zdi", "Vévodkyně a klenotník", "Zahrady v Kew"... je težké si vybrat, i kdyby jen kvůli tomu, že řada povídek si je tolik podobná, a tak často záleží jen na tom, které si přečtete první... Líbily se mi všechny, možná nejméně mě oslovila "Lovecká společnost", ale... celkově skvělý úvod do autorčina díla, nemůžu se dočkat, až se konečně dostanu k některé z jejích delších prací.
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Strašidelný dům v seznamech
| v Právě čtených | 2x |
| v Přečtených | 105x |
| ve Čtenářské výzvě | 4x |
| v Doporučených | 12x |
| v Knihotéce | 41x |
| v Chystám se číst | 58x |
| v Chci si koupit | 13x |
| v dalších seznamech | 1x |
Štítky knihy
Část díla
- Dáma v zrcadle: Portrét
- Lappin a Lapinová 1939
- Lovecká společnost 1938
- Muž, který měl rád lidi 1941
- Nenapsaný román 1920
Autorovy další knížky
| 2008 |  Paní Dallowayová |
| 2004 |  K majáku |
| 1994 | Orlando |
| 2006 | Deníky |
| 1998 | Vlastní pokoj |
Sbírka, kterou jsem si šetřila. Povídky, které zachycují okamžiky do hloubky. Jako by se veškerý čas koncetroval do jednoho momentu, někdy dramatického (ve Vévodkyni a klenotníkovi či v Odkazu), někdy prchavého (v Zahradách v Kew), někdy protaženého přes noc (Pondělí nebo úterý), jindy úsměvného (Skvrna na zdi) či melancholickho (Lappin a Lapinová). Atmosféru má každá trochu jinou, všechny jsou napsány skvostným jazykem. Čistá krása.