Studené světlo hvězd přehled
Pavel Fritz
Jaký je to pocit, prohledávat vrak dávno pohřešované kosmické lodi? Jaký je to pocit postupovat s jednotkou výsadkářů proti potvorám, co vyhubily většinu lidstva? Na stránkách této knihy střetnete bestii z labyrintu, prozkoumáte záhadný umělý měsíc a odkryjete tajemství jednoho velmi vzdáleného masového hrobu. Po boku palubního kněze navštívíte Saturnův měsíc Titan a s Plukovníkem Kruzelem se vylodíte na mýty opředené planetě 808. A věřte či ne, dojde i na lásku pod hvězdami. Astronauti, průzkumníci i ostřílení mazáci z ozbrojených složek. Ačkoliv každému z nich rozdal osud jiné karty, všichni hrají poker o to nejcennější.... celý text
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Studené světlo hvězd. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (75)
Astronauti, mariňáci nebo třeba kněz. Ačkoliv každému z nich osud rozdal jiné karty, všichni hrají poker o to nejcennější, co mají.
Deset naprosto originálních povídek. Deset příběhu z mrazivého vesmíru, ze kterých mnohdy bude mrazit i Vás. Deset hrdinů, se kterými byste za žádnou cenu svůj život neměnili.
Tak tohle byla pecka. Ano, vážně to říkám já, která nemá povídky moc v lásce. Po knize jsem sáhla díky doporučení pod mým příspěvkem k recenzi Přístav u řeky Styx, kterou rovněž napsal Pavel Fritz. A jelikož Přístav naprosto miluji, tuhle sbírku povídek jsem si zkrátka ujít nechat nemohla.
Nebudu říkat, že jsem se malinko nebála. Přece jen 500 stran na povídky, je trochu moc. Po prvních dvou povídkách jsem ale knize naprosto propadla a na konci jsem si říkala, že by kniha mohla být i delší a obsahovat ještě pár povídek navíc.
Nejedná se úplně o krátké povídky, takže autor má dostatek prostoru na vykreslení postav, prostředí i skvěle promyšlený příběh. Nejkratší povídka má 17 stran a nejdelší 162. Obecně musím říct, že jsem si zamilovala spíše ty delší.
Téměř v každé jsem zaznamenala nějaký wow moment. V některých případech jsem záměr a vývoj příběhu odhalila, většinou jsem ale byla překvapená, co si to pro nás autor připravil.
Autorovu představivost vážně obdivuji. Netuším z jaké studny čerpá inspiraci, doufám však, že jen tak nevyschne, a já on něj brzy přečtu něco dalšího.
A teď k povídkám, které jsou za mne nej.
Čau zítra - pokud máte rádi film Na hraně zítřka s Tomem Cruisem budete určitě nadšení.
Kam plují harmy - velká záhada jedné mimozemské civilizace, která beze stopy zmizela. Podaří se našemu hrdinovi zjistit kam, než začne válka o planetu, která je teď prázdná?
Bestie - jak se naši hrdinové ocitli v tajuplném labyrintu? A najdou z něj východ dříve, než je uloví bestie?
Celkově si myslím, že kniha je vhodná jak pro fanoušky sci-fi, tak pro čtenáře, kteří chtějí tento žánr zkusit. Povídky jsou skvělou variantou i v případě, že nemáte moc času na čtení.
Hodnotím:4,5/5
Naprosto super povídková kniha od tuzemského autora. I když pár povídek bylo slabších, žádná nebyla vyloženě špatná. Jednotlivá hodnocení níže.
Pláž (8/10) – Příjemná krátká úvodní povídka o astronautovi, který ztroskotal na podivné planetě a společníka mu zde dělá nečekaný tvor.
Bestie (10/10) – Hned druhá povídka a naprostá pecka. Astronauti se vydají prozkoumat labyrint vytvořený dávno vyhynulou mimozemskou rasou, velmi je však překvapí, když uvnitř labyrintu naleznou čerstvé jídlo. Ještě netuší, co je čeká dále.
To, co milovalo Arthura Brookse (8/10) – Strážce vesmírného majáku má neobvyklou společnost v podobě mimozemské hmoty, která umí manipulovat prostorem kolem sebe a která se strážcem komunikuje. Zvrat způsobí návštěva astronautky, která na maják přiletí.
Lovci vraků (10/10) – Další pecka, tentokrát dva prolínající se příběhy. Jeden o lovcích dlouho ztracených vesmírných vraků, druhý o mimořádně úspěšném manažerovi korporace, která vyvíjí vesmírné lodě. Napínavé, překvapivé, skvělé.
Archa zrůd (9/10) – Krátká povídka, která se ale velmi dobře četla a závěr mě opravdu překvapil. O tom, jak vesmírní biologové najdou evakuační vesmírnou loď mimozemské rasy.
Čau zítra (10/10) – Naprosto parádní povídka ohledně války mezi lidmi a mimozemskou rasou.
Zahrada slepců (7/10) – Velmi zajímavá povídka ohledně průzkumu vesmírného plavidla. Zajímavá premisa, ale za mě trošku zklamání z konce.
Mrtví od Krakenova moře (7/10) – Zajímavá povídka o knězi, který má rozhřešit duše zemřelých na vzdálené planetě.
Roky naší lásky (6/10) – Za mě nejslabší povídka o tom, co se stane, když lidé a počítače mají splynout v jedno.
Kam plují Harmy (9/10) – Nejdelší příběh a jeden z nejlepších. O zmocněnci vládnoucí rasy, který má za úkol dohlížet na hladký průběh archeologických vykopávek.
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Studené světlo hvězd v seznamech
v Právě čtených | 5x |
v Přečtených | 250x |
ve Čtenářské výzvě | 30x |
v Doporučených | 18x |
v Knihotéce | 146x |
v Chystám se číst | 96x |
v Chci si koupit | 30x |
v dalších seznamech | 5x |
Štítky knihy
povídky kosmické lodě české sci-fi sci-fi
Část díla
Autorovy další knížky
2021 | Studené světlo hvězd |
2015 | Přístav u řeky Styx |
2016 | Archa zrůd |
2012 | Letka 307 |
Ach... už ta obálka... Španěl Luiz Lara Osorio se zabývá 3D renderingem a "Cestovatel", jak se jeho počítačová malba nazývá, je vlastně v jeho tvorbě ojedinělá. Perfektně navozuje atmosféru, která prosycuje příběhy Pavla Fritze. Vesmír je všechno, jen ne idylická selanka a budete v něm sami se sebou. Nebo si to možná budete myslet.
Je nesmírně obtížné psát sci-fi tak, aby působila nadčasově, a je velmi velmi málo těch, co to umí. Dobrým příkladem v knižním světě je Herbertova Duna nebo Robinsonova Aurora, v tom filmovém například Scottův Vetřelec. Všimněte si, že narozdíl od většiny ostatních tam narazíte na popisy technologií dostatečně podivných a pokročilých, přesto i po desítkách let nepůsobí rozpačitě. V hlavní roli ale je člověk, popřípadě jeho lidství či to, co z něj zbylo. Fritzovy povídky jsou na tom podobně.
Pavel je jednak dobrý vypravěč, jednak těží maximum z českého jazyka, který - přiznejme si to - není zrovna jednoduše naroubovatelný do libovolně vzdáleného nehostinného kouta planetární soustavy. Zato umí být poetický. Tady je to v symbióze.
Pršelo... Pršelo.... Ploché střechy stupňovitého komplexu bičovaly mocné provazce deště, avšak odtokové žlaby a drenážní trysky, trčící do nicoty jako chrliče gotických katedrál, zůstávaly suché. Většina metanových kapek po dopadu jen sykla a proměnila se v páru. I přes mohutnou vrstvu izolace zůstávala základna teplejší a za deště se utápěla v mlžném oparu. Melancholické ráno.
Během pár řádků jste prostě TAM. A pak... pak je tu invence, s jakou Pavel vzdálené světy zalidňuje, často pomocí stvoření, která se jen odrážejí v zrcadlech času... už tam nejsou, ale nechala po sobě technické nebo mentální stopy. Náznaky. Opuštěné vraky. Místa často taková, že je lépe na ně nenarazit.
Je mi fakt líto, že tohle dílo vzniklo v české kotlině, protože hravě strčí do kapsy velkou část (značně přeceňovaných) zahraničních rádoby scifi pisálků. A mám, prosím, na mysli posledních padesát let, velká jména nevyjímaje. Pavel se tak připravil o milionové náklady a scénáře pro film. Do mých Top 10 knížek žánru se Studené světlo hvězd dostalo levou zadní.