Svědek přehled
Václav Řezáč (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/22_/229551/bmid_svedek-DIz-229551.png
4
40
40
Jedné noci do městečka přichází cizinec, Emanuel Kvis, který se stává svědkem drobných životů v drobném městě. Vstupuje do rodin, vztahů a přátelství, probouzí pudy a vášně, o nichž mnozí neměli ani ponětí, že v sobě mají. Rozbíjí jejich vztahy, probouzí v nich nejtemnější stránky, žene všechny proti všem. Kvis nabírá až démonické podstaty - přijíždí o půlnoci, hasnou za ním světla v kostele...... celý text
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Svědek. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (9)
Poutavá psychologická próza, parádně vypracované nejen charaktery postav, ale i popisy prostředí a nálad, kde autor opět předvedl svůj vypravěčský talent. Rozhodně román, který stél za přečtení a patří mezi povedená autorova díla.
Řezáčův svědek mi připomněl psychologií Havlíčka a uzavřeným prostorem maloměsta Poláčkovo Okresní město; postavy - to jsou typové biografie malých, bezvýznamných lidí, kteří krouží po vyběhaných životních drahách jako na orloji; každá jiným způsobem musí překročit svou hranici; tíživá atmosféra, podobenství, originální obraznost, překvapivě optimistický závěr
Související novinky (1)
35 nových eknih zdarma ke stažení
21.12.2021
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Svědek v seznamech
| v Přečtených | 56x |
| ve Čtenářské výzvě | 3x |
| v Doporučených | 5x |
| v Knihotéce | 51x |
| v Chystám se číst | 44x |
| v Chci si koupit | 2x |
Autorovy další knížky
| 1968 |  Poplach v Kovářské uličce |
| 1940 |  Černé světlo |
| 1951 | Nástup |
| 1934 | Kluci, hurá za ním! |
| 1942 | Svědek |
V y n i k a j í c í román, ke kterému by mi víc seděl název Pokušitel než Svědek, ale co už.
Václav Řezáč ve vrcholné formě. Propracovanou psychologií postav, krásným jazykem i tím, s jakou lehkostí se ráchá v temných stránkách lidských duší, mi to připomínalo vynikající díla Jaroslava Havlíčka.
Určitě mohu vřele doporučit.
Do městečka Byteň přijíždí půlnočním vlakem už na první pohled divná postavička – tajemný a jaksi „měňavý“ stařík Emanuel Kvis. Jak se postupně ukáže, není schopen žádných citů a aby zaplnil svou prázdnotu, jitří cizí city, čím víc, tím líp a nejlépe hned - je už starý a nemá čas čekat, jak se co časem samo vyvine.
Usadí se ve zděděném domku a se sousedy zapřádá zdánlivě nevinné hovory, při nichž neomylně vyčenichá jejich nejskrytější, těžce potlačované či zatím netušené touhy, zloby, křivdy (včetně jejich vnitřní nepřekročitelné hranice). Pak je ve vhodné chvíli pokušitelsky popostrčí, aby se věci mohly udát (a on si mohl nasosat hutné emoce). Dominový efekt, který tím uvede do chodu, smete kdeco a přesně po tom prahne - konečně naplní svoji bezednou prázdnotu cizími city.
A vy si tak moc přejete, aby mu už konečně sklaplo, protože se nemůžete dívat, jak tenhle dědek postupně ničí život tolika normálním lidem, jak nezadržitelně šíří zkázu jako mor. A těžko se bráníte myšlence, že kdybyste se potkali, možná by dostal i vás, protože každý máme svou větší či menší 13. komnatu, zamčenou na devět zámků. Nebo ne?