Urob si raj přehled

15.10.2024

Kdysi jsem si přečetl Gottland, který mi přišel velmi zdařilý a volné pokračování mě dlouhou dobu lákalo. Autor líčí českou realitu, život v Česku a různé zajímavustky ze života slavných nebývale čtivě a plné detailů, u kterých mnohdy s uznáním kývu, kolik práce si autor musel dát, aby je dohledal a v takhle pěkné formě přepsal. Nejvíce na mě posloužily části o víře (a odpovědi různých Čechů na to, kde se v nich bere dobro), Davidu Černému (a jeho svérázu) a poslední kapitola o pojetí smrti a pohřbů v české kotlině (některé pasáže mi přišly skoro až neuvěřitelně syrové a bizarní, že by si na to člověk snad dal i panáka...). Autor odvedl pořádný kus práce a jeho hluboký zájem o Česko a schopnost ho dát takto do slov mi je velmi sympatický.

"Nemyslet na peníze - jedině tak lze stvořit něco hodnotného."

Otázky od věřících z Polska
„Pokud tě zklamou všichni lidé, ke komu se obrátíš?“
Milan: K sobě samému. Nemám žádnou vyšší autoritu. Mám jen sebe, takže to je daleko těžší. Kdybych byl nevěrný své dívce, měl bych pocit, že jsem zhřešil, ale vyrovnat bych se s tím musel sám. Musel bych žít s tou vinou, nemůžu si dát rozhřešení. A to je náročný úkol.

Ondřej: Byl jsem kdysi nemocný a měl jsem ruce a dlaně plné ran. Nemohl jsem najít smysluplnou práci, rok jsem nosil rukavice. Abych se uživil, překládal jsem doma dialogové listiny filmů. Cítil jsem se jako malomocný. Jel jsem do Prachovských skal, abych si našel místo, kde skoncuju se životem. Byl tak nádherný den jako dnes. Lezl jsem sám po skalách a najednou mě napadlo: „Je tu příliš krásně, než abych to nechtěl znovu spatřit.“ Lékařka viděla, že jsem na tom špatně, a objednala mě k psychoterapeutce. Vešel jsem dovnitř, v zatemněném pokoji seděla usmívající se paní. Zvedla oči od počítače a já poznal, že je nevidomá. Bylo mi trapné, že za ní jdu. Znal jsem takovou polskou
písničku: „Člověk není sám, náhle potká druhého a pochopí, že jeho peklo je rájem…“ Myslím, že ateista může čerpat sílu jak z lidí, tak z přírody.