Umírat v nitru přehled

22.11.2024

„Sám neschopný dát, nemůže ani přijímat. Jeho duše vytvrzená samotou a neochotou odpouštět se stává nepřístupnou, a tak ho ostatní těžko mohou milovat. Smyčka se zatahuje a on je v ní lapený.“

Hluboce intimní psychologická zpověď sociálně izolovaného člověka, uzavřeného ve své zvláštní, nadlidské mysli. David Selig je telepat, vlastně je to celkem obyčejný chlap, jako každý má své naděje, strachy, neurózy – pravda, těch neuróz má možná o něco víc, a kromě toho má neobyčejnou mysl, mysl umožňující číst myšlenky ostatních lidí. Čtenář se s Davidem setkává v okamžiku, kdy o tuto svou zvláštní schopnost začíná přicházet.

Příběh je hluboce psychologický, je to mimořádně niterní zpověď. Autor skrze protagonistu tráví množství času vnitřními úvahami, vnitřními monology, téměř dokonale tak vystihuje patologický neuroticismus protagonisty, všechny ty neustálé pochybnosti, sebenenávist, neustálé obavy, neurózy, úzkosti, deprese, izolace v nitru, neschopnost navazovat funkční vztahy, odlišnost je zde životní trest. Ze zjevných důvodů je příběh spíše melancholický, často deprimující a depresivní, protagonista se utápí v marasmu sebelítosti. Hodně mi to připomnělo jiné podobné prózy, Kafkovu Proměnu, nebo Odepsaného od Osamu Dazaie. Je to podobné, minimálně v té izolaci od společnosti, osamělosti, neschopnosti se napojit. Je to podobné strachem ze života, strachem ze štěstí, přesto je to však jiné. Na rozdíl od Kafky a Dazaie Silverberg příběh naštěstí koncipuje spíš jako pokus o nový začátek, přechod, restart života. Je zde tedy pořád naděje, přestože po většinu času není moc vidět.

Komentář možná působí dost depresivně, nicméně román je rozhodně zajímavý. Osobně na mě zapůsobil velmi hluboce, proto hodnotím, jak hodnotím. K protagonistovi jsem pociťoval lítost, nicméně přes všechno negativní, též sympatie. Osud si nikdo z nás nevybírá. Kniha je zařazena v řadě „SF Masterworks“, napsána význačným SF autorem, nicméně určitě lze argumentovat, zda do sci-fi skutečně patří. Jediným sci-fi prvkem je zmíněná telepatie, ta sice hraje příběhově zásadní roli, přesto jde o vedlejší prvek, vedlejší prostředek, jádrem je psychologický román. V rámci zkoumání různých stylů a společenských extrémů to však funguje. Zájemcům lze doporučit.

„Žijíce, trápíme se. Umírajíce, chceme žít.“

24.10.2021

Byť je Robert Silverberg považován za velikána sci-fi žánru, jeho one man show Umírat v nitru si toho ze sci-fi bere opravdu málo a soustředí se v první řadě na člověka samotného. David Selig se narodil s mimořádným darem (za jistých okolností by se dalo říct i požehnáním), jenže ho celý svůj život skrýval a dost možná i promrhal na laciné sebeuspokojení. Nyní se musí vyrovnat s tím, že ho ztrácí. Jeho přerod v obyčejného člověka je trýznivá, vyostřená a hluboce sebezpytující studie osamělosti lidského jedince uprostřed davu. Silverberg si pohrává s Kafkou, Sofoklem, Aischylem i Euripidem. Dívá se na svého hrdinu zevnitř i zvnějšku a nešetří ho ani v jednom případě. Ostatní postavy jsou jen stíny v pozadí, protože tohle je sonáta jen pro jedny housle - nitro Davida Seliga, v němž se myšlenky a činy ostatních zrcadlí a odráží, hnětou a zpracovávají. Pokud jste vzali knihu do ruky kvůli dobrodružství, nemohli jste se více zmýlit, ale je-li vaší parketou psychologie, budete jásat.