Útěk z talíře – Měsíční průvodce vaším životem bez masa přehled

Výmluvný název napovídá, o čem kniha je. Hned na začátku je řečeno, že změna je život, v tomto případě doslova. Mladá autorka si dala za cíl se o takovou změnu přičinit a na cestě k jejímu dosažení pomoci i čtenářům.

„… Nejtěžší je udělat úplně první krok, který všechno odstartuje. Změna většinou člověka velmi obohatí a posune dál. Pokud se proto tohoto prvního kroku do neznáma neleknete, budete bohatě odměněni a stejně jako já budete jen litovat toho, že jste k tomuto zásadnímu kroku nesebrali osobní a společenskou odvahu mnohem dříve…“
Str. 10

Je sympatické, že Iveta Hanková si vše vyzkoušela nejdříve ve svém vlastním životě a dělí se nyní o praktické zkušenosti. V kapitole „O autorce“ je napsáno, že ji k sebereflexi přivedla dlouholetá práce se zvířaty. A také to, že se podílí na návrzích staveb, které řeší propojení obytných domů s pěstebními skleníky. Věří, že větší integrace pěstování plodin do domácností umožní celosvětovou úpravu jídelníčků a rozšíření rostlinné stravy.

Už mnoho let můžeme podobné snahy pozorovat a zdá se, že ta pravá chvíle je už na dosah, kdy se z nesmělých pokusů stane běžně zaužívaný životní styl. Je už přece tolik možností, jak si získat informace, a tolik příležitostí seznámit se osobně s někým, kdo může inspirovat. Jak bylo řečeno mnohokrát už i jinde, možná, že hlavní překážkou změny je obyčejná setrvačnost. Každý den přináší tolik úkolů, s nimiž je nutné se popasovat, že všechno ostatní se odkládá. Asi právě z toho důvodu mluví autorka tak naléhavě o prvním kroku. A pak už následují krátké přehledné kapitoly, z nichž každou lze i přes únavu a snad i nechuť zvládnout denně tak, aby se dodržela návaznost a aby po měsíci se to všechno pěkně poskládalo dohromady.

Kdo se o téma už dříve zajímal, slyšel už mnoho argumentů pro i proti a vlastně si je už jen opakuje. Co si pomyslet například o tom, že přece i rostliny jsou živé a jejich pojídáním je života zbavujeme? Autorce je cizí nad tím mávnout rukou nebo se takové útlocitnosti dokonce posmívat. Uznává, že se rostliny proti útokům býložravců všemožně brání. Připomíná ale, že je tu i možnost pojídání plodů, a ty jsou rostlinami ke konzumaci přímo určeny. Hlavně ale rostlinám nijak neulevíme, konzumujeme-li živočišné produkty. Je to tím, že kvůli krmení „hospodářských“ zvířat se zabíjejí a vypalují rostliny v obrovském množství – mnohem větším, než si běžně lidé představují. Podobné je to s často diskutovaným vitamínem B12. S jeho nedostatkem mají problém i zvířata ve velkochovech, je jim uměle dodáván, načež se jejich prostřednictvím dostává k lidským konzumentům. Nabízí se logický krok: mezistupeň přeskočit a zařídit si příjem vitamínu rovnou.

A co třeba vstřebávání železa? Mají pravdu ti, kdo se bojí jeho nedostatku, vzhledem k tomu, že z rostlinných zdrojů se to děje obtížněji než z živočišných? Řešením je konzumace potravin obsahujících železo spolu s těmi, které jsou bohaté na vitamín C. Ten totiž má schopnost absorpci železa šestinásobně zvýšit.

Jednotlivé kapitoly nabízejí jednak informace potřebné k rozptýlení našich obav, jednak recepty na jídla, které si můžeme rovnou vyzkoušet a ušetřit si tak námahu s jejich vymýšlením nebo vyhledáváním. A tak tedy – proč to nezkusit? Na to autorka spoléhá a jednou z možností, jak dát najevo ohlasy, budou právě komentáře tady na DK : o)