Voynichův rukopis přehled

04.03.2024

Přátelé a kamarádi. Rád bych uvedl určité věci do správné podoby a proto vám zde i píši, že tento rukopis, kterému se říká Voynichův, není tak velká záhada, jak se vám různí lidé snaží nalhat. Snaží se vás přesvědčit, že se jedná o záhadu. Přátelé to ale není pravda a je to jen bohapustá lež, která je jistě zapříčiněna tím ,že různí vědci a i spisovatelé, kteří nemají potřebné znalosti , tak se vám snaží nalhat určité své domněnky, které jsou velice chybné. To že paní Lenková vydala tuto knihu je samozřejmě dobrý počin, protože se alespoň nějaký občan dozvěděl o co jde a jaký je problém, který se snaží vyřešit spousta různých odborníků z celého světa. Ale je zde jedno velké ale. Nejedná se o rukopis, který je nerozluštěný, ale jedná se o rukopis, který je už hodně dávno rozluštěn. A ten komu se to povedlo a už je to tedy dost dávno, jsem Já. Každý kdo by se chtěl tedy dozvědět o čem je v textu rukopisu psáno, tak má možnost se podívat na mé stránky, Twiter ( X ), Facebook a nebo na můj Blog, kde všem jasně a zřetelně všem popisuji co rukopis znamená a jaký je i jeho význam. Josef Zlatoděj.

12.02.2024

Právě čtu... Tak to je vlastně docela humorné, ono se to číst nedá, a přesto mě to moc baví; večer před spaním zalézám s touto knihou s lupou v ruce do postele a těším se na další chvíle s Voynichovým rukopisem a na další prohlížení neuvěřitelných ilustrací jako z jiného světa. Z toho paralelního světa, jak naznačuje fantasy Arnošta Vašíčka? Nebo je to středověká sci-fi? Mystifikace? Anebo zašifrovaný vzkaz, ale koho a o čem? Nebo je to opis spisu pocházejícího z doby mnohem starší? Nebo dokonce spis zprostředkující informace od mimozemšťanů?
Fantazii se tady meze nekladou, nahaté ženy, prolézající tajemná potrubí a zařízení, z nichž vytéká voda nebo tryskají neznámé substance, či z nich vedou kabely, houfy žen, koupající se nebo sprchující se v bazéncích všech možných tvarů se zelenou nebo modrou vodou, nebo neznámá zvířata, a hlavně rostliny, které na naší Zemi v žádném případě nejsou k vidění, a přesto jsou vykresleny a popsány do nejmenších podrobností – to je panečku důvod k popuštění představivosti a k vlastním úvahám...
A co teprve popisky k obrázkům a stránky dlouhého nesrozumitelného textu, jehož písmo ani obsah dosud nikdo nerozluštil...
Snad jediné, co je prokázáno, že pergamen je opravdu z 15. století a že byl popsán brzy poté, co byl vyroben, že tedy nejde o pozdější podvrh.

I já jsem při prohlížení fascinujících obrázků zapojila fantazii a říkám si třeba, oproti vysvětlujícímu textu ve fundovaném úvodu Dr. Jitky Lenkové, že v ženě, která má být koupající se mořskou pannou, já vidím ženu, která vylézá z jakéhosi předmětu ve tvaru rybího ocasu, nebo v horším případě je požírána jakousi vodní obludou (str. 79v), spojena s rybím ocasem rozhodně není.
A na rostlinách podrobně vymalovaných v herbářové části ani tak nezkoumám, jak se podobají jednotlivým druhům rostlin na Zemi, ale vidím podle mě to nejzajímavější, čím se liší od pozemských rostlin, že totiž i rostliny, zejména jejich kořeny, mají charakter jakýchsi potrubí; ze základny, rovně ukončené, vyrůstají často další užší šlahouny jako nějaké kabely...

Dávám pět hvězdiček, i když chápu, že mohou být výhrady ke grafickému uspořádání, k úpravě a zmenšování fotografií; mně třeba vadí nepřesnosti právě v úvodních odkazech na text vlastního rukopisu (shora uvedená „mořská panna“ není na straně 79r, ale 79v, slunečnice není na straně 33r, ale 33v a rostlina připomínající chrpu není na straně 2v, ale 2r., atd.).
Ale to jsou jen detaily, Voynichův rukopis zaslouží pro svou tajemnost a neuchopitelnost zároveň tu nejvyšší pozornost, hloubat nebo snít nad záhadnými obrázky může teď úplně každý a věřte, je to dobrá zábava a relax. V poslední době jsem shodou okolností četla pár depresivních knih, které člověku optimismu nepřidají, moje večerní chvilky s Voynichových rukopisem patří teď k těm milým setkáním, která mě naladí pozitivně.