W aneb Vzpomínka z dětství přehled

04.11.2020

Můj čtvrtý Žorže, opět úplně něco jiného a opět pecka jak od švestky.
Protentokrát je Perec převážně vážný a dostává se nám kombinace dvou textů. První je linka vzpomínací, druhá jest poněkud tíživá – fiktivní ostrov, kde jsou zvrhlá pravidla, nápadná koncentračním táborům.
Vzpomínková část je silná. Ano, pravděpodobně se Perec potřeboval z tohoto období jakýmsi způsobem vypsat, ale jeho život je pozoruhodný. Nezůstává jen u obyčejných vzpomínek – takhle linie je vůbec o procesu vzpomínání, co jsou při něm záchytné body, co se uloží do podvědomí? Ale ani při těchto zápisech nezapomíná Perec na kreativitu – opatřuje poznámkami své staré zápisky ze vzpomínání nebo vypisuje události z novin, které vyšly v jeho datu narození. A co si budeme, Georges musel bejt sympatické dítko, který to nemělo jednoduché.
Pak tady máme ostrov W. Ten se má zprvu jevit idylicky – zde mám možná problém s osobním vkusem, ale od začátku se mi to sortování podle výkonů hnusilo (kult vítězství - ble). Popis je to ale bezesporu zajímavý a i když je to v podstatě non-fiction, tak mi to přišlo sugestivní až až. Ostrov W se s odkrýváním dalších drobnostípostupně proměňuje v chaotickou dystopii. A máme před sebou koncentrační tábor jak dělanej.
Závěrečné protnutí je děsivý a mrazivý, jakási dětská hravost a do toho-
Perec v žádném případě nezklamal a opět přišel s něčím novým. Díky Rubatu za všecky překlady, poněvadž tohlencto je to, co si do češtiny překlad rozhodně zaslouží!

Podíval jsem se dolů: nebylo tam příliš mnoho světla, ale po chvíli jsem rozeznal ozdobený stromeček, hromadu bot kolem dokola a velikou hranatou krabici, jak čouhá z jedné mé boty.
Byl to dárek, který mi poslala teda Ester: dvě kostkované košile kovbojského střihu. Štípaly. Nosil jsem je nerad.
(s. 155)

01.12.2019

Perec je génius. Došla jsem k tomu závěru, už když loni přečetla Život návod k použití a teď nemám důvod názor měnit.
Ve W spojuje osobní vzpomínky s jako vždy do detailu promyšlenou fikcí a tu zase s historií s velkým há/kem.
První stránky můžou působit trochu matoucím způsobem, ale každý, kdo četl nějakou jinou Perecovu knihu nebo třeba Roussela, je připraven. Po pár stránkách (když si osvojíte pravidla hry), je W naopak úplně jasná a vlastně mě svou jednoznačností až překvapila (nikoliv zklamala).
Až ji dočtete, můžete se vrátit zase na začátek, jen pozor, ať neuvíznete v nekonečném kruhu čtení. Perec je génius.