Zalknutí přehled

Patrně nejsem cílová skupina, i když se kniha četla vcelku dobře a svižně.
Ale témata typu závislost na sexu, její léčení, koloniální park, senilní matka mě příliš neoslovila.
Některé poznámky viz namátkou sledování seriálů byly vtipné. A vtipných momentů tam bylo více.
Ale jako celek to nebylo pro mě.
Jsem zvědavý na film, protože si to nějak nedovedu představit, jak to šlo zfilmovat.

'Choke' (Zalknutí) jsem kdysi viděl jako adaptaci "with Sam f'in Rockwell" a už tehdy jsem věděl, že jako herec je underrated, ale film mě definitivně jaksi minul - závislák na sexu, který předstírá, že se dusí a pak parazituje na svých zachráncích zní zajímavě, netradičně, ale možná, že po třiadvaceti letech ztrácí tahle záležitost na své působivosti, možná, že příběh nepůsobí tak nesmrtelně, ikonicky, koneckonců i 'Klub rváčů' už mi připadá poněkud vyčpělý, ač jej pořád považuju za důležitý generační milník (a tentokrát i skvěle podtržený Fincherovým filmem), kterým si Chuck zajistil nesmrtelnost, nicméně jde vidět, že i přes svou plodnost se jaksi motá v kruzích... a ač i v 'Zalknutí' Palahniuk nabízí typickou smršť svých břitkých pravd, glos na téma, hrátek se čtenářem, hrátek s motivy, nebo jen proč se ženský dole holí, nebo proč jsou závislí (podle mě podobně, jako láska) a jak řekne i postava v téhle knize (a tady překládám volně, vy psi!) "Pravdou je, vlastně ani nechci vědět, proč chci nezávazný sex. Prostě to dělám, protože v momentě, kdy si k tomu dáte důvod, váš zájem o to se začne pomalu zmenšovat" (...až splaskne, jako péro po sexu). Nicméně i přes Chuckovy typické chytré prupovídky jsem se přistihl, že mě, jak je ostatně poslední roky celkem zvykem u jeho novel, obsah příliš nezajímá (ačkoliv to můžu přičítat i své současné šílené zaneprázdněnosti, očekávajícím schůzkám, odpolední tenhle týden, další týden, zítřejší narozeniny, potom smuteční oběd, potom pohřeb, potom pohovor s ředitelem, v podstatě neexistující víkend a "pressure that creates diamons", namáhavé práci a faktu, že nikomu na ničem nesejde... není čas na reset). Nicméně is myslím, že jde o trend, že Palahniukův vlak v oblastni jeho románové tvorby mě už jaksi minul, nebo ho mám jaksi odhadnutého... podcasty, rozhovory, nebo "psaní o psaní", mi teď s ním sedí víc, baví mě ho poslouchat, jak o psaní mluví, baví mě, jako člověk... vždycky si vzpomenu na skvělé 'Consider This', které vedle 'Klubu' a 'Snuff' byly věci, co jsem si od něj užil nejvíc, ale jeho starší tvorba ke mně příliš nemluví, hádám, že mě musí hodně přitáhnout námět a že některé věci patří a fungují jen v určité době, nebo jinak, vše je, jako vždy, o načasování. Timing.