Andělský prach

recenze

Netuším, proč si to poslední dobou dělám, ale neustále podvědomě vyhledávám knihy, v nichž jsou nějakým způsobem děti zneužívány, týrány, popř. vystaveny nelehké životní situaci jako je vážná nemoc či úmrtí někoho blízkého. A nejinak tomu je v knize Andělský prach, která nedávno vyšla v nakladatelství Prostor.

"Bylo jednou jedno město a tím městem protékala řeka a na té řece ležel ostrov a ten ostrov byl neviditelný. Totiž, pro většinu lidí byl neviditelný, ale ne pro ty, kdo na něm žili. A ti, kdo na něm žili, byli stejně neviditelní pro všechny ostatní, alespoň do té doby, než vstoupili do jejich životů. Krátce. Jakoby nic. Aniž by vzbudili pozornost."

Petru, Magare, Cheta, tři chlapci, kteří žijí v primitivních podmínkách na ostrově uprostřed řeky, z něhož se každý den vydávají za prací. Jsou malí, nenápadní a jejich úkolem je okrádat lidi. Ovšem nedělají to pro své sebeobohacování, své úlovky musí odevzdávat Krakadzilovi, který jim nechává pár drobných, něco málo k jídlu a zajišťuje přísun "andělského prachu", syntetické drogy. Chlapci se Krakadzila sice bojí, zároveň se však bojí i chvíle, kdy již nebudou dětmi, a on je nebude potřebovat. Chlapci totiž neznají jiný život a neví, co by si bez své "práce" a "života" na ostrově počali...

Tohle byl jeden z nejzajímavěji zpracovaných textů, které jsem letos četla. Opravdu. Autorka v často velmi krátkých, silných scénách vypráví o ztraceném dětství, o lhostejnosti společnosti, o rasismu a vyloučení, ovšem ne příliš explicitně, spíše v náznacích, jen tak mimochodem něco naťukne, zmíní či to vyplyne ze situace... A pozor ony scény jsou často líčeny prostřednictvím dětské fantazie či pod vlivem drogy, můžete mít proto občas pocit, že čtete text s prvky magického realismu. Dominují však pasáže z reality, která je popisována jen krátkými vhledy, kdy si pomalu skládáme osudy chlapců.

Andělský prach je za mě naprosto skvělá záležitost líčící zneužívání dětí, jejich křehkosti, osamělosti, strachu. Jsme svědky jejich pádu až na úplné dno v kontrastu s dětskými touhami, potřebami a představami. Na rovinu říkám, že vzhledem ke způsobu zpracování nemusí kniha sednout každému. Pokud vám ale sedne, přečtete si výstižnou kritiku společnosti, která citově nevydírá, jen konstatuje, že před mnohdy nelehkými osudy dětí přistěhovalců (či uprchlíků) zavíráme oči, i když tušíme, že je něco špatně.

Cheta, Magare a Petru jsou svázáni osudem a nuceni k věčnému dětství. Členové chlapeckého gangu žijí na okraji bezejmenného velkoměsta a denně se musí starat o to, aby naplnili truhlu Krakadzila, jediného člověka, který se o ně st... více

Komentáře (0)