Podívali jste se někdy na obraz a přemýšleli o jeho historii? Co když je smysl obrazu jiný, než jaký nám tvrdí? Co doopravdy inspirovalo autora k jeho vytvoření? Jaká byla doopravdy jeho inspirace?

Jak doopravdy vznikl obraz od romantického malíře Frederika Leightona – žena, která spí v křesle? Je neskutečně krásný, ale jeho pravá inspirace je ukrytá hluboko v propasti času.

Graham Everley má své vlastní kostlivce ve skříni a z pocitu viny, který ho tíží každý den se rozhodl odjet na delší dobu do Irska. Teď se ale vrací do Anglie, aby se viděl s rodinou a aby se zhostil svých povinností. Myslel si, že se pak v pohodě vrátí zpátky do Irska, ale to poslední, co by čekal je, že v Anglii potká svůj osud.

Imogene Byronová-Coleová je nádherná dívka, ale i ona má svá temná tajemství. Poslední měsíce jejího života byla jako z noční můry, už ani nedoufala, že by mohla být ještě někdy šťastná. Pak se ale objevil on. Probudil v ní pocity, o kterých si myslela, že je už nikdy nezažije. Patrná jiskřička naděje v jejím srdci doufá, že bude opět šťastná.

Graham a Imogena se vezmou a jejich manželství je šťastné... vlastně až idylické. Ostatní by jim mohli závidět. Oba mají zálibu v umění a skrze něho si vyjadřují svou lásku. Právě umění jim nakonec pomůže najít si k sobě znovu cestu a překonat tu největší bolest a ztrátu v jejich životě.

---

Imogena mi byla sympatická. Byla starostlivá, věrná, přátelská, hodná, milá... rozhodně krásná žena s dobrým srdcem. I ona si svoje prožila, určitě to nebylo lehké, ale když se s Grahamem potkali, tak jsem jim od začátku fandila. Ale strašně mě mrzelo, co se stalo potom... takovou ránu bych nepřála ani svému nepříteli a doufám, že mě nic takového nikdy nepotká.

Graham se mi líbil. Starostlivý, majetnický, věrný, ohleduplný, dominantní. Úžasný manžel. Prožil si svoje, ale zase jsem byla ráda, že po tom všem konečně našel štěstí v podobě Imogeny. Jasně... i potom se děli špatné věci, ale měli jeden druhého a ve dvou se vše snáší mnohem lépe.

---

Knihy s historickou romancí mám moc ráda. Líbí se mi, že je tam popsána jiná doba než je teď. Muži e dámám dvořili, řídili s etiketou, byli to gentlemani. Je to úplně něco jiného. A historické romance od této autorky mám úplně nejradši.

Příběh Grahama a Imogeny jsem si užila. Ta jiskra, láska a vášeň, která mezi nimi byla se mi moc líbila. Upřímně... kniha mi ani dlouhá nepřišla. Spíš bych byla radši kdyby byla delší, protože ta tragédie na konci... myslím, že by bylo lepší, kdyby autorka dala hlavním hrdinům více času, aby se to mezi nimi úplně srovnalo, protože mi to přišlo trochu uspěchané. A ta záležitost s Odemanem mi přišla otevřená. Když se tam o něm autorka naposledy zmínila, tak má další plán, ale pak už nic... nevím, jestli je další pokračování, ale rozhodně bych ocenila, kdyby nám autorka objasnila, jak to s ním vlastně skončilo. Ale jinak všechna ta tajemství a zápletky v knize, děj... všechno se mi moc líbilo a perfektně to do sebe zapadalo. Ale bylo mi líto Agnes, kvůli tomu, co se jí stalo, ale nakonec i pro ni všechno dobře dopadlo. Moc se mi líbil krásný konec knihy. I epilog byl nádherný. Originální.

Moc se mi líbil ten nápad s rodokmenem obou hlavních postav. Dobré bylo i to, že na začátku každé kapitoly byl nějaký citát, který se dobře hodil k té dané kapitole. Líbilo se mi i to, že se některé pasáže popisovaly i z pohledu vedlejší postavy. Ani v téhle knize nechybělo umění, obrazy, malířství. Když tam autorka popisovala nějaký obraz, tak jsem hned měla chuť ho naživo vidět. Dost se mi líbilo i to, že v knize se občas objevila francouzština. I tentokrát název knihy a obálka skvěle podtrhují příběh.

---

Múza Raine Miller

Co když nám o tom známém obrazu neřekli pravdu? Co když to není originál? Co když autora inspiroval jiný obraz? Jak vznikl obraz Žhavý červen – magnum opus romantického malíře Frederika Leightona – žena, která spí v křesle? Nes... více

---

Komentáře (0)

Přidat komentář

---