Cirkus Petalo

recenze

Hvězdy nad Berlínem (2018) / Kikina182

Maxovi je čtrnáct, když poprvé potká Lili, cikánskou dívku, která v Berlíně vystupuje jako artistka na vysuté hrazdě v rodinném cirkusu Petalo. Maxe Lili zaujme, ale vzhledem k cirkusové tragédii, cikánským zvykům a válce ke které se schyluje nemají čas se poznat. Max má své povinnosti ve spolku Hitlerjugend a Lilina rodina raději opouští Berlín.

O tři roky později se však znovu potkávají, začínají se poznávat, a nakonec se do sebe navzdory svým rozdílným pozicím zamilují. Jenže žádné štěstí zrozené uprostřed války nemá dlouhého trvání a ti dva jsou od sebe opět odtrženi. Nikdo z nich neví, jestli se znovu setkají.

Druhá světová válka není zrovna moje oblíbené téma, ale občas mě něco zaujme i v tomhle odvětví literatury. Hvězdy nad Berlínem mě zaujaly především pro to, že se jedná o young adult knihu a zatím jsem tuhle kombinaci ještě nikde nezahlédla. Byla jsem zvědavá, co se v knize skrývá.

Kniha je rozdělena na tři části a každá část je rozdělena na kapitoly. V nich se náhodně střídají Max a Lili jako vypravěči svého vlastního příběhu, takže není žádným překvapeným, že je napsána v er-formě.

Většina příběhu se odehrává právě v době války, ale v knize je i pár kapitol, které se odehrávají v tomhle století. Ale není nejmenší problém se v tom vyznat, protože všechny kapitoly jsou skvěle odlišeny. Jednak datumem pod názvem kapitoly (pokud je jiné než v předešlých) a pak obrázky nad kapitolami.

Většina kapitol je docela krátká, ale jsou tu i takové, které jsou delší. Přijde mi, jako kdyby délka kapitol kopírovala závažnost příběhu. Když se neděje žádná „závažná“ věc, tak jsou kratší, ale jakmile se děje něco důležitého, najednou nemají konec.

Celkově se mi ale líbí, že je většina knihy složena právě z kratších kapitol, protože se kniha tak snadněji čte. I přes čtivý styl psaní se stále jedná o téma, které není zrovna oddechové, takže krátké kapitoly rozhodně nejsou na škodu.

Z příběhu mám trochu rozporuplné pocity. Ze začátku mě kniha vůbec nebavila a přemýšlela jsem, proč jsem se do ní vůbec pustila. Naštěstí se to asi tak v polovině knihy zlepšilo a najednou mě příběh chytil a otáčela jsem neustále na další stránku, abych se dozvěděla, jak to celé skončí.

Ovšem i tak je velká část knihy docela dost předvídatelná a když se to tak vezme, originálnosti také moc nepobrala. Svým způsobem je hezká, jestli se dá takové slovo o knize, která se odehrává v tak příšerné době vůbec použít. Ale rozhodně jsem čekala něco mnohem zajímavějšího.

Musím však vyzdvihnout postavy. Sarah Matthiasová si nedala tu práci popsat do podrobností jen hlavní hrdiny, ale i vedlejší postavy, jejichž role tam byla opravdu skromná. Samozřejmě, že to není tak důkladné jako u Maxe a Lili u kterých z knihy jasně vyčteme jejich nejhlubší myšlenky a pocity, ale i tak je to dost detailní.

Hvězdy nad Berlínem se mi nakonec líbily, ale rozhodně se nejedná o knihu, ze které bych byla nějak unesená a momentálně si ani nemyslím, že bych se k ní vrátila. Popravdě ani nevím, komu ji doporučit. Na jednu stranu bych řekla, že je taková oddechová, ale vzhledem k závažnému tématu, u kterém mluví mi to nepřijde přesné. Netuším, kam ji zařadit stejně jako netuším, komu jí doporučit. Ale rozhodně od ní nechci nikoho odrazovat. Je spíše taková průměrnější, ale i přesto povedená.

Za poskytnutí knihy k recenzi děkuji nakladatelství Albatrosmedia - CooBoo.

Max je čtrnáctiletý školák, když potká Lili, artistku na visuté hrazdě, která s cirkusem rok co rok vystupuje v Berlíně. Lili je cikánka a žije úplně jinak než Max a jeho rodina. Pak je od sebe roztrhne válka a znovu se potkají o ... více

Komentáře (0)