Dědictví jak pro Sherlocka Holmese

recenze

Kniha mi byla poskytnuta v rámci spolupráce s nakladatelstvím Alpress za účelem recenze.

Atalanta Ashfordová žila poklidný život jako učitelka na internátní škole a ve svých snech utíkala na ta nejexotičtější místa. Ale pak se z ničeho nic všechno změnilo. Její dědeček zemřel a odkázal jí své bohatství. Vše, o čem Atalanta snila, si tak může splnit. Ale její dědictví má jednu podmínku, nebo spíš prosbu. Musí se všemožně vynasnažit pomoci každému, kdo u ní bude hledat pomoc. A už v momentě, kdy poprvé navštíví své sídlo, na ni čeká první klientka, která potřebuje, aby prošetřila smrt první manželky svého snoubence.

Styl psaní je lehký a dobře se čte. Nechybí v něm ani popisy, ačkoli bych jich v určitých situacích uvítala mnohem více, než kolik jich kniha nabídla. A to jak kvůli samotnému příběhu, tak kvůli dokreslení atmosféry.

Námět příběhu se mi moc líbí, ale přijde mi, že se všechno děje příliš rychle. Dědictví, přesun do jednoho z jejích sídel a první případ se všechno stalo naráz, takže jsem neměla možnost si na tu myšlenku vůbec zvyknout, natož se pořádně zorientovat v příběhu a nasát atmosféru. A za mě tím trochu utrpěl i samotná zápletka, protože tam právě chybělo nějaké to rozebrání celé situace a detaily, díky čemuž by působil komplexněji a reálněji a ne jen jako začátek, který si autorka musí prostě odbít, aby se dostala k samotnému případu.

Průběh samotného vyšetřování byl zajímavý a pěkně zamotaný. Ale jeho vyvrcholení mě trochu zklamalo. Čekala jsem nějaký napínavý zvrat, ostatně v průběhu se pár překvapení odehrálo, ale nakonec kniha skončila vlastně tím nejzjevnějším závěrem.

Postavy za mě byly vykreslené dostatečně. I přes jejich větší množství jsem neměla problém se v nich zorientovat a udělat si obrázek o jejich charakteristice. Ale i tak bych přeci jen uvítala, už vzhledem k povaze knize, kdyby byly popsány ještě víc do hloubky.

Svatba v Provence je na jednu stranu kniha s dobrým nápadem a průběhem, ale na druhou s příliš rychlým rozjezdem a dost obyčejným rozuzlením. Není špatná, ale musím ji bohužel řadit spíš k průměrnějším kouskům a nejspíš mi v hlavě moc dlouho nezůstane.

1930: Slečna Atalanta Ashfordová zdědí po smrti svého dědečka značné jmění pod podmínkou, že bude následovat jeho příkladu a pomůže každému, kdo ji v nouzi požádá o pomoc. Brzy Atalantu kontaktuje dcera bohatého továrníka, aby jí ... více

Komentáře (0)