Den po dni by Nikola

recenze

Den po dni (2024) / obedova.pauza
Den po dni

“Tohle budu muset vytancovat, nebo se zblázním."

Zatím všechno nasvědčovalo tomu, že pro Addie budou tyhle vánoce peklo na zemi...její rodiče jsou na expedici kdesi za polárním kruhem, její nejlepší kamarád se stěhuje stovky mil daleko a babička během psaní svého nejnovějšího bestselleru téměř nevystrkuje nos z pracovny.

Do toho to vypadá, že z jejího oblíbeného knihkupectví se stala základna fanklubu Jaxona Blacka neb onen zmíněný chlapec v něm začal vypomáhat svému dědečkovi coby prodejce. Co asi tak hokejista jako on může vědět o knihách?

Adventní kalendář v knižní podobě, to zní jako super nápad! Ano, zní...ale. Přiznám se bez mučení, že mne si příběh Adeline (Addie) a Jaxona nezískal. Díky krátkým kapitolám, které byly z velké části vyplněny “chaty se totiž prostor pro děj tak smrsknul, že v podstatě žádný nezbyl. Jak má pak člověk sympatizovat s postavou, o které v podstatě nic neví? Jediný, koho jsme měli šanci reálně trochu poznat, byla Addie a ta si ode mne pozvání na čaj rozhodně nevysloužila.

Přijde mi tak, že v tomto případě formát knize spíše uškodil, ačkoliv barevné a vymazlené to bylo až až.

(SPOILER ZONE ->)

Vítejte ve “spoiler zone, místě, kde si společně můžeme položit otázky, které nás všechny během čtení patrně napadly.

Například:
1. “Kolik je vlastně té addie let? Protože na jednu stranu může mít pohlavní styk s chlapcem a na druhou je nutné, aby ji hlídala babička.

2. “Jak velké je ono město, kde se děj odehrává, protože mají očividně stadion téměř olympijských rozměrů...zároveň se ale všichni dobře znají. Možná až moc dobře, když mají tendenci řešit orientaci Addieina nejlepšího přítele.
3. “Je Jaxon jediný ucházející chlapec v okolí? protože soudě reakcí místních děvčat, větší samec neexistuje...sorry Henry Cavill.

Jak už jsem psala v úvodní části, ačkoliv je adventní kalendář jako kniha skvělý nápad, bylo by potřeba trochu více rozpracovat děj a naopak ubrat na místy nesmyslných grafických prvcích.

Abych ale nebyla jen “zlá a “nespokojená, tak uznávám, že závěrečná kapitola knihy se mi líbila. To, že přeskočíme o rok vpřed bylo nečekané a za mne rozhodně vítané překvapení.

Den po dni je roztomilé, naivní a dosti “klišoidní čtení spíše pro mladší čtenáře, kteří jdou primárně po “feel good momentech spíš, než po celkovém dojmu z knihy...což není na škodu, já už ale patrně do téhle cílovky nepatřím.


Den po dni Den po dni Nofreeusernames (p)

Cozy vánoční romantika z amerického městečka. Knižní adventní kalendář o 24 kapitolách! Pro Addie jsou Vánoce nejlepší část roku, letos to ale vypadá na propadák. Máma s tátou jsou pryč, nejlepší kámoš se stěhuje, navíc ji pomlou... více


Komentáře (0)

Přidat komentář