Dohra

„Když v roce 1937
publikoval Mika Waltari svou „skandální“ psychologickou novelu Cizinec
přichází, ještě netušil, že jeho manželské drama ze syrového, a přece
okouzlujícího finského venkova vyvolá tak rozporuplné reakce – na straně jedné
ocenění literární kritiky a oblibu u čtenářů, na straně druhé nevoli u
církevních či politických kruhů a obvinění z nemorálnosti. A stejně jako byl
symbolickému literárnímu soudu za svůj příběh vystaven spisovatel sám, rozhodl
se Waltari uspořádat soudní přelíčení i své hlavní hrdince – v příběhu nazvaném
Dohra (1938).“ (anotace z přebalu knihy)

Kniha nás zavede do prostředí chladného finského venkova a
my se stáváme svědky vyšetřování vraždy čeledína na statku Metsäkulma. Případ
se zdá být naprosto jasný, hospodář zastřelil svého čeledína, ukradl peníze
z prádelníku své ženy a ihned po činu uprchl. Svědkem činu byla
hospodářova žena, která byla zároveň i milenkou zavražděného čeledína. Nakonec
se však ukáže, že vše se seběhlo trochu jinak. Pachatel nikam neuprchl, ale sám
se stal obětí vraždy. Žena, poté co manžel zastřelil jejího milence, vzala
sekeru a chladnokrevně svého muže zavraždila. Jeho těla se pak chtěla zbavit
v nedalekém jezírku. Žena je obviněna z činu tak brutálního, že nikdo
ve vesnici nic podobného nepamatuje. S obviněnou začíná soudní proces…

Je žena opravdu nelítostná vražedkyně a zaslouží si strávit
spoustu dlouhých let ve vězení, nebo jen neměla jinou možnost a její čin je
docela pochopitelný? Dohra je psychologická novela o vině a nevině.

Tato kniha vás uchvátí, a to svojí atmosférou a myšlenkou spíše
než nějakým spletitým dějem či zápletkou. Atmosféra finského venkova z ní
přímo čiší a ještě více je umocněna příhodnými ilustracemi. Waltariho jazyk je
nádherný, místy až básnický a český překlad je opravdu zdařilý.  Díky nevelkému rozsahu tohoto díla, to může
být rychlá záležitost na pár hodin, ale já jsem byla tak uchvácena, že jsem si
knihu raději vychutnávala pomalu po částech. Je to sice druhý díl, navazující
na novelu Cizinec přichází, ale neznalost prvního dílu není velkou překážkou, alespoň
mě neznalost prvního dílu vůbec neodradila, naopak právě díky Dohře si první
díl určitě v budoucnu přečtu taky.