Oltář z kostí

Daleko za polárním kruhem uprostřed sibiřské tundry leží
jezero ve tvaru boty. Nad tímto jezerem se tyčí vodopád a za ním je ukrytý
vchod do nevelké jeskyně, v níž se nalézá tajemný oltář postavený
z lidských kostí. Tento oltář v sobě skrývá mocné tajemství. Takové,
kvůli kterému je spousta lidí ochotná i zabíjet. Chránit oltář z kostí a
jeho tajemství je již po staletí úkolem strážkyň. Je možné, že je hlavní
hrdinka další strážkyní? Že jí její babička, kterou nikdy nepoznala, odkázala
tak tajemný a nebezpečný úkol?



Druhá dějová linka začíná v Texasu, kde starý rybář na
smrtelné posteli vyjeví svému synovi, že jeho život nebyl vždy tak poklidný,
ale je poznamenán vraždou a to ne tak ledajakou. Vražda je zachycena na filmu,
který musí jeho syn najít, dřív než ho najdou ostatní. A honička může začít.



A že je to zběsilá honička. Oltář z kostí sází
především na akci s lehce tajemným příběhem na pozadí. Při takovém
množství akce se však nevyhne množství klišé jako vystřižených z akčního filmu.
Počínaje dokonalostí, bezchybností a nesmírnou zručností obou hrdinů (na celém
světě zajisté nenajdete nic, co by hlavní hrdinové nezvládli nebo neznali) a
konče automobilovou honičku centrem Paříže.



Je to vlastně taková Šifra mistra Leonarda smíchaná
s Jamesem Bondem. Já osobně bych sice ocenila trošku více Šifry a méně
Bonda, ale co knize nemůžu upřít je její čtivost. Pokud jste schopni se přenést
přes ta všechna klišé, menší nesrovnalosti a logické chybky, jistě si četbu
vychutnáte. Jako oddechová četba je kniha skvělá, ale nic hlubokomyslného od ní
nečekejte. 

‚„Na co myslíš?“
zeptala se. Natáhl se na záda a rukama si podložil hlavu. „Že je to jako
skládačka ze spousty malých kousků. Pořád přemítám, že když se nám povede
jednoduše všechny správně poskládat k sobě, získáme tím celý obraz.“‘