Dopisy od babičky

recenze

Dopisy od babičky (2024) / Marokrates

Dopisy od babičky

Veronika Doušová

Jak se naučit přijímat životní situace takové, jaké nám jsou předloženy. Jak se naučit žít, i když nám budoucnost nepřipadá vůbec růžová. A jak najít štěstí i v drobnostech.

Dvě ženy. Dva příběhy. Dvě různá období. A přeci mnoho společného.

Hlavní postavou první dějové linie je Anna. Její příběh je zasazen do válečného období roku 1944. Anna prožívá svá trápení, svou osudovou lásku, své obavy. A to vše pod taktovkou válečných let. Veliký důraz se klade na soužití lidí na vesnici a na rodinu Anny. Láska, oddanost, přátelství ale i hrdinství mají v této dějové linii své místo a velice umně vykreslují dobu a situaci, ve které se lidé v tomto období ocitli.

Druhá dějová linka nám vypráví příběh třicetileté Jany, vnučky Anny. Její vyprávění je zasazeno do doby dnešních dní. Mohlo by se zdát, že její část příběhu nebude tak zajímavá, ale opak je pravdou. Jana řeší své vlastní já a svou vlastní budoucnost. Žije ve vztahu, ve kterém je vše natolik stereotypní, že výhled budoucnosti je v mlze. Stejně tak její práce není to, co by považovala za správné, ale vzhledem k dnešní uspěchané době všechny své otazníky odsouvá na později. Situace se zlomí ve chvíli, kdy je Annin venkovský dům v dědickém řízení odkázán jenom jí. V domě navíc najde Annin zápisník, který si její babička psala právě v posledních letech války.
Navíc Anna před svou smrtí vše pečlivě naplánovala. Jana postupně dostává dopisy od babičky, které byly uschované u notářky, a tak postupně odkrývá babiččin příběh, ale zároveň se snaží nalézt svou cestu životem.

Kniha je příjemně rozdělena mezi obě hlavní postavy. Kapitoly svižně plynou a oba příběhy se spolu perfektně doplňují. Pro čtenáře nikde nic nepřebývá a zároveň se autorka nesnaží vtlačit do příběhu na sílu otřepaná romantická klišé. A to ani ve chvílích, kdy Jana a vlastně i Anna vypráví o svých problémech ve vztazích, vzletných snech a myšlenkách. Vše je vždy správně načasováno a vstupuje do příběhu v ten pravý moment.

Možná až na zmíněné dopisy. Jejich načasování, kdy jsou předány do rukou Janě, je až s podivem. Jakoby sama babička Anna věděla, co se má stát, a navedla Janiny myšlenky tím správným směrem. Ale není to nakonec přesně to, co my, čtenáři, v takové knize vlastně chceme mít? Trochu tajemna v romantickém příběhu plném životních zvratů? Sami chceme vědět, jak to vlastně s Annou bylo a zároveň se dočíst, jak se Jana popere se svým osudem. Pomohou babiččiny dopisy a její deník, aby její vnučka našla štěstí?

Autor recenze: Marek Sedláček

Janě bude brzy třicet. Práce bankovní úřednice ji příliš nebaví a také vztah s jejím přítelem není zrovna ideální. Po své babičce Anně právě zdědila starý dům, s nímž bude nejspíš také spousta starostí. A zatímco se snaží vymyslet... více

Komentáře (0)