Důstojný odchod

recenze

Slovenský autor, na literární scéně známý pod jménem Mark E. Pocha, bilancuje za svou dosavadní spisovatelskou kariérou a jak napovídá i název předmluvy „Konec autora“, vypadá to na definitivní tečku. V úvodu autor uvádí, že si od dubna 2022 do června 2023 prošel osobní transformací, která stále ještě není završená a jejíž součástí je ukončení žánrové literární dráhy.
Sbírka Temná epocha se dá tudíž považovat za pozdrav na rozloučenou, náhrobek starého Marka, který mapuje 15 let autorovy tvorby. Kniha obsahuje celkem osmnáct povídek. S většinou z nich se čtenář mohl v minulosti setkat v tištěných či internetových periodikách a antologiích, některé se dosud nikde neobjevily a dvě jsou zbrusu nové. Nejsou seřazeny chronologicky dle svého vzniku, ale tak, aby byla sbírka hezky vyvážená. Každá povídka obsahuje kratičkou předmluvu autora, v dodatku pak rok vzniku a kde byla poprvé publikována.
Jak už to u sbírek bývá, příběhy jsou tématicky, obsahově i kompozičně různorodé. Najdete zde divoké násilí, různé druhy zvráceností, otevřené sexuální scény, krátké psychologické skici a hlavně pořádnou dávku černého humoru. Prostě vše, co má věrný čtenář na Markově tvorbě rád. I když témata jeho knih a některých jeho povídek nejsou z nejoriginálnějších, a autor se tím ani nikdy netajil, jedno se mu nedá upřít. Je to zatraceně dobrý vypravěč a látku si vždy zpracuje po svém tak, aby bylo dílo čtivé a poutavé.

První povídka Ti, co procházejí kolem patří k jedné z těch, které byly napsány přímo pro tuto sbírku. Název se v ní promítá ne do jedné, ale hned do dvou dějových linií a sám autor ji řadí mezi své nejoblíbenější. I kdyby to nebylo v předmluvě uvedené, je z ní cítit pocta dílu Richarda Mathesona, konkrétně povídce Duel, jejíž adaptací debutoval na filmovém plátně sám Steven Spielberg.
Co by to bylo za hororového autora, kdyby nevzdal poctu praotci tohoto žánru a také nepřispěl svým dílem k evergreenu jménem Cthulhu. Tím je povídka Můj kamarád, která přímo odkazuje na jednoho z Prastarých, jež dřímá v hlubinách naší Země.
Úsměvná povídka Necestuj tím vlakem dokazuje, že být strašákem je docela fuška. A co se stane s bubákem, který už nedokáže pořádně vystrašit a dlouhodobě podává nízké pracovní výkony?
Šepoty mrtvých je trochu jiný pohled na zombie žánr o osamělém muži v postapokalyptickém světě.
V povídce Pod povrchem se podíváme do budapešťského metra. A vlastně ještě níže. Tam někde v útrobách podzemních bludišť žije „Maminečka.“
Z hlubin je jeden z veselejších příběhů z autorových začátků o vraždících úhořích.
Bizarní kousek Svézt je pro všechny milovníky hadů a tvorby Carltona Mellicka III. O tom, že zastavovat neznámým lidem uprostřed lesů není tak úplně dobrý nápad.
Zloděj vzpomínek, poměrně smutná povídka s pozitivně vyznívajícím koncem, se umístila na finálových příčkách literární soutěže Cena Karla Čapka.
Kdo má rád čarodějnictví, toho jistě potěší povídka Lesy mají oči, která sice názvem odkazuje na Cravenův hororový snímek, ale ve finále je spíše obdobou Polanského, resp. Levinova románu, Rosemary má děťátko.
V Ďáblově díře jsou dva vyšetřovatelé paranormálních jevů povoláni do zámečku, který v minulosti sloužil jako ústav pro chorobomyslné, aby zde pomohli jedné zbloudilé duši na věčnost. Netuší však, že je čeká pěkně dlouhá noc.
Další kousek Utíkejte, už jdu! umožňuje čtenáři podívat se na zombie apokalypsu z té druhé strany.
Vyhlídka na věčný život, s.r.o.je hezky vypointovaná komorní povídka o setkání obchodního zástupce a jedné staré paní, přičemž ani jeden není tím, kým se zdá být.
Mrazivý kousek Nemilosrdně představuje policistu, soudce a kata v jedné osobě, který navštěvuje domovy důchodců, aby zdejší svěřence na sklonku jejich životů stylově potrestal za jejich hříchy.
Následují dvě povídky jsou věnované Franzi Kafkovi, autorovu dlouholetému literárnímu vzoru. První z nich, s názvem Já je někdo jiný, je poctou dílu Proměna. V podání Marka E. Pochy je zcela originálně pojeta a zároveň je i jakousi parodií na superhrdinské příběhy.
Druhá povídka věnovaná Kafkovi nese název Ante Portas Veritas a mimo to, že se v ní čtenář dozví pravdu o celém vesmíru, pokládá například i otázky typu Jak se dá dostat tříbarevná zubní pasta do tuby tak, aby při jejím vytlačování zůstaly barvy oddělené?
Nedozírné důsledky administrativních omylů je vůbec první Markova publikovaná povídka, finalistka soutěže Ježíšku, já chci plamenomet!, kterou publikoval ještě pod svým občanským jménem. Díky této indicii se zvídaví čtenáři mohou dopátrat, jak se autor doopravdy jmenuje (pokud to ještě do této chvíle někomu nedošlo, Mark E. Pocha je pouhý pseudonym).
Povídka Molo 66 je stejně jako Ti, co procházejí kolem jedna z posledních autorových povídek. Vznikla po jeho prohlášení o odchodu do uměleckého důchodu; je v ní znatelný autorův obrat osobnosti a stávající stav náboženského smýšlení, které nám sděluje prostřednictvím hlavní postavy, muslima Utmana.
Jako kontrast k předchozí „bohulibé“ povídce je zde povídka poslední, Na prahu umírajícího léta. Ukazuje temnou stránku náboženství, fanatismus a extrémní bestialitu kultů. Zároveň je však plná poetična a také krásnou tečkou na závěr, kdy Mark dokazuje jak dobrý spisovatel dokáže (dokázal) být.
Temná epocha přináší fanouškům přesně to, co od ní očekávají. Pro ty, co jsou Markovou tvorbou dosud nepolíbeni, tu mám s laskavým svolením autora krátký úryvek povídky Vyhlídky na věčný život, s.r.o., který mluví za vše:

„Už budu, už budu,“ broukala rozkoší paní Rafinová, zatímco její prsty pracovaly tam dole čím dál rychleji a rychleji. V televizi dávali Tisíc a jednu noc a její zbožňovaný Onur (s pugétem červených růží v ruce právě vyznával lásku Šeherezádě. Paní Rafinová si představovala, že Onur to děla té mladé čubce zezadu a přitom ji škrtí koženým řemínkem. Paní Rafinové bylo sedmdesát pět roků.“

Zvrácenost, znepokojení, zděšení, překvapivé rozuzlení a pořádná porce zábavy. Takový byl Mark E. Pocha. Člověk, který se totální brakovitost snažil povýšit na úplně jiný level a já ho budu vždycky považovat za literárního Tarantina, který ať napsal cokoliv, pro fanouška to byl vždycky skvělý zážitek.

Majo, díky za Tvou práci! Vážím si toho, co jsi po sobě na literárním poli zanechal. Přeji Ti hodně úspěchů, aby Tvé kroky na další cestě životem byly voleny co nejpečlivěji a Tys nabyl maximální spokojenosti a harmonie.

Od počátků v roce 2008, kdy o sobě dal Mark E. Pocha vědět „Nedozírnými důsledky administrativních omylů“, přes plejádu různě drsných, bizarních, provokativních, nostalgických i sarkastických povídek až po současnost, reprezentova... více

Komentáře (0)