Dvě strany jedné mince

recenze

Poté, co vyšlo najevo, kdo je Leora ve skutečnosti zač, už nemá nejmenší tušení, kam patří. Je potetovaná nebo prázdná? Situaci jí neulehčuje ani starosta, kterého neskutečně pobouřily její poslední kousky. Proto se rozhodne vyslat ji jako svoji špionku do Vranova, aby zjistila, co prázdní chystají. Pokud uspěje, dokáže, že patří mezi tetované. Ale pokud selže, její blízcí na to doplatí.

Leora je ochotná pro záchranu svých přátel a rodiny udělat všechno. Obzvlášť, když ve Vranově zjistí, jak překrucují pravdu. Jenže čím díl ve Vranově je, tím víc začíná k tamějším lidem ulpívat a začíná uvažovat, kdo je v právu. Potetovaní nebo prázdní? A na čí stranu se má vůbec postavit?

Na první díl série Ink jsem se opravdu moc těšila, ale nakonec jsem četla úplně jiný příběh, než jsem očekávala. Alespoň po dějové linii. Kvalitativně byl přesně tak skvělý, jak jsem předpokládala. Přestože svým způsobem končil docela uzavřeně, byla jsem neskutečně zvědavá, jak bude Leořin příběh pokračovat a nemohla jsem se dočkat vydání druhého dílu, Jiskry.

Než se dostanu k samotnému obsahu knihy, nedá mi to a musím se zmínit i o obálce. Je v hodně podobném stylu jako ta první. Ta házela nádherné oranžové případně zlaté odlesky. Tahle se trošičku liší, ale svým motivem se hodně podobá prvnímu dílu a v tomto případě hází červené odlesky. Je to opravdu nádherné, jedinečné a skvěle ladí s prvním dílem.

Příběh je vyprávěn z Leořina pohledu, a tak má čtenář přístup k jejím nejtajnějším myšlenkám a pohnutkám, díky čemuž je příběh autentičtější a je dost lehké se do něj začíst. Ostatně jinak tomu nebylo ani u prvního dílu.

Ani v Jiskře nechybí příběhy, které nemají jednotnou formu vyprávění. Není je však těžké od samotného příběhu odlišit, protože mají název a jsou napsány kurzívou. Tyhle příběhy jsou vlastně druhou stranou mince příběhů, které byly v prvním dílu. Tam bylo hodně zřetelné, že se autorka inspirovala v klasických pohádkách a mytologii, na čemž samozřejmě není vůbec nic špatného.

Ale i když to tentokrát byly stejné příběhy jen v jiném podání, tak to tu tak jasně vidět není. Tedy s výjimkou dvou příběhu. Všechny mytologické a pohádkové prvky jsou buď šikovně skryté nebo skoro vymizely. Ani na tomhle není nic špatného, ale popravdě mi to vyhovuje o trochu víc, protože tak je snazší to brát jako nový a samostatný příběh.

Kromě příběhů nechybí ani pár deníkových zápisků. Těch je opravdu hodně málo, ale jsou tu a stejně jako příběhy celý příběh oživují a dělají ho ještě lepším, reálnějším.

Už první příběh byl docela dost napínavý, a i kapku akční, ale v Jiskře se toho děje ještě mnohem víc. Přeci jen v první díl byl takový rozjezdový a bylo třeba na hodně klíčových věcí s postupem příběhu přijít. Ale tady už jsou některé záhady objasněny a díky tomu se příběh posunul na další, závažnější úroveň a je tak naplněn napínavými událostmi u kterých není ani v nejmenším jasné, jak dopadnou.

Přestože jsem byla z prvního dílu nadšená, musím konstatovat, že Jiskra je ještě mnohem lepší. Navíc i končí v docela klíčovém okamžiku, takže se nemůžu dočkat toho, jak Leořin příběh skončí. A opravdu doufám, že třetí díl napíše autorka co nejdřív, protože druhý díl mě na něj neskutečně navnadil.

Pokud jste se ještě do série Ink nepustili nebo vás první díl neoslovil tak jako mě, tak vám Jiskru rozhodně doporučuji. Jelikož se tu toho děje víc, tak by mnohé mohl také zaujmout i o dost více než ten první. Ale celkově bych celou sérii doporučila všem milovníkům dobrých příběhů.

Za poskytnutí knihy k recenzi děkuji nakladatelství Moba.

Leora je v šoku: zpochybňuje všechno, co kdy věděla o sobě i své rodině, a všechny ve svém okolí podezřívá. Dokáže se svým původem někdy zapadnout mezi ostatní? Ve snaze najít odpovědi na nespočet otázek, které jí víří hlavou, se ... více

Komentáře (0)