Kam byste asi spadli, kdyby nastala Propast času?

recenze

Roman Bureš Propast času napsal poprvé kolem roku 2013. Dle jeho slov z počátečních stran knihy, našel při pozdějším čtení (už jako vypsaný autor) tolik věcí, které nelahodily jeho oku a srdci, že dílo přepsal. Tedy i pokud znáte první verzi, vřele doporučuji začít číst i tuto novou trilogii, ve které autor jede jako tank a vás bude bolet každé odložení knihy!

Toňa, Antonie, se jednoho rána probudí a její svět je pryč. Sice v nejbližším okolí jejího domu je rok 2013, ovšem také je kolem les, který tam večer nebyl a za lesem čeká překvapení… A ještě větší show nastane, když postupně spolu s hlavní hrdinkou putujeme do starých Budějovic, potkáme římské legie nebo jednotku SS s tankem…

Propast času je unikátní vědecko fantastická fikce. Kombinuje časová období a nechává je spolu koexistovat. Přináší známé historické poznatky a buduje alternativní možnost dějin. V hlavní roli vystupuje mladá žena studující archeologii s vášní pro antiku. Toňa má v knize velice rušný start, který přeruší náhledy na vzniklou situaci dalších významných hybatelů. Zpočátku jsou to dva “příchozí z minulosti, ale postupně počet roste a přibudou i “ti z budoucnosti. Jména postav, které se s Toňou buď spojí, nebo naopak půjdou po stezce násilí, jsem si ze zvědavosti googlila, byla to legrace. Jediné jsem si však vyhledávat nemusela, neb šlo o generála Gideona von Laudona - v tu chvíli mne maličko mrzelo, že autor volil jeho a ne třeba jeho současníka barona von der Trencka. Ale pravda, Bureš nemohl dát dva magory do jedné knihy, to by pak byla mnohonásobně delší.

Co do intenzity se příběh příjemně vlní. Chvílemi je rušno, chvílemi se cestuje či plánuje. Nechybí ani sexuální náznaky, které neodmyslitelně patří k životu - věnoval se jim však méně než střelbě z kulometu. Překvapilo mne, nakolik autor dokáže v člověku vzbudit pocit viny. Jak nechává Toňu tápat v morálních otázkách antické doby a jak detailně se staví k problému s časoprostorem. Upřímně? Ani já jsem tomu ve finále moc nerozumněla, ale nevadí mi to. Hlavní pro mne totiž je, že autor odpověděl na téměř všechny otázky, které by mohly s Toňou souviset. Rovněž oceňuji, že pohledy postav střídal poměrně často. Nemusela jsem tak nikdy dlouho trpět u popáleného Němce a jednotek SS. Na jednu otázku mi neodpověděl, nezaobírala se jí ani Toňa. Upřímně mne zajímá, zda se tento možný prvek objeví v dalších knihách.

Roman Bureš umně buduje svůj nový svět, který můžeme sledovat na černobílých mapkách, které se postupně v průběhu knihy rozkrývají. Nechybí u nich ani letopočty, takže nehrozí, že by se čtenář ztratil. Nemusíte se bát zabředávání do citových otázek mezilidských vztahů, na ty si, naštěstí, autor v Propasti času čas nenašel. Navíc díky různým charakterům a historiím zvolených postav dokázal Bureš nastínit problémy každé doby - nechyběl sentiment ani sadismus.

Kolem a kolem jde o hodně povedenou sci-fi nálož plnou akce, objeví se i kamarádi humor, sarkasmus a ironie. Neuvěřitelně čtivá nálož v podobě krásné bichličky v tvrdých deskách je vhodným kandidátem na dárek k jakékoliv příležitosti. Dobrého čtiva není nikdy dost! Sama se třepu na pokračování - bude totiž jiné, než jaké autor napsal původně! Nenechte se tedy strhnout a počkejte na nová vydání se mnou!

Jedné noci se celý svět změnil. Lidské dějiny se roztříštily a střípky civilizací od pravěku až po vzdálenou budoucnost se znovu složily do chaotické koláže. Do přímého kontaktu se tak dostaly kultury, které předtím oddělovala pro... více

Komentáře (0)