Ve Vraždě v Babelsbergu vás pohltí duch starého Berlína

recenze

Vražda v Babelsbergu (2024) / KočkomilkaJana

Budu k vám naprosto upřímná. Susanne Goga pro mne bylo neznámé jméno. Nevěděla jsem, že píše detektivní sérii s komisařem Leem Wechslerem. Po Vraždě v Babelsbergu jsem sáhla, protože nakladatelství Moba pro obálku zvolila odstíny fialové a růžové. Ano, přesně z tak banálního důvodu jsem po příběhu z Berlína hmátla…

Komisař Leo Wechsler je se svými kolegy povolán k vraždě. Bohužel nečeká, že mrtvou najde svou dávnou milenku. Aby toho nebylo málo, jeho nadřízený je odvelen do zahraničí, neboť řeší vraždu dětí. Leovi nepomůže ani druhá berlínská mrtvola - tentokrát velmi významného filmového režiséra. Otázkou je - budou následovat další mrtví?

Vražda v Babelsbergu mne zpočátku nezaujala. Na vině je nejen těžkopádný úvod a odvelení nadřízeného našeho komisaře, ale především redaktorské (ne)úpravy. Naštěstí s první mrtvou, Marlene, začne příběh krásně odsýpat. Věty dávají smysl a nechybí podstatná slova či pointa ve větě. Úvod pro mne možná byl hůře uchopitelný i proto, že Goga volila autentický jazyk. Rovněž svůj příběh dokázala doprovodit pokrokem, nenásilně a věrohodně (pojízdná kancelář, zajišťování stop,...). Jelikož se k historické krimi tohoto období (rok 1926) moc často nedostanu, chvíli mi aklimatizace holt trvala.

Postavy detektivního příběhu autorka napsala bravurně. Komisař je milující člověk, má rodinu a ani tu nenechala Goga stát bokem. Jeho dva kolegové nejsou jen figurky v pozadí. Nejenže přispívají vyšetřování, dokreslují normálnost - mají své životy a svá trápení či problémy, se kterými konfrontují Lea. Zapojení různých pohledů na situaci dodávalo celému příběhu na napětí ale i tajemnu.

Ale pojďme k tomu, proč detektivky čtu - k hledání vraha! Leo Wechsler mne překvapil. Není to génius, není to superhrdina. Je to polda, který dá na svůj instinkt a umí zachytit detail. Díky tomu a mravenčí práci jeho kolegů (částečně rutinní) sledujeme stopy, skládáme puzzle obrázku vraha. Do určité části knihy je “padouch schován za závojem a čtenář může jen těžko odhadnout jeho totožnost. Zběhlí milovníci detektivek ale tuší, kdo by jím mohl být - i když se autorka snažila nevyzradit nic dopředu. Co do celkového konce případu jsem ale nespokojená. Také bych si chtěla postěžovat na absenci toho, co policisté sledovali, co bylo motivem k vraždám. Samozřejmě by se to do knihy asi úplně nehodilo, neladilo by to s celkovým vyzněním…Ale věřím, že by to příběhu přidalo na atraktivitě.

Kolem a kolem vidím Vraždu v Babelsbergu jako příjemné čtení na večer. Doporučuji dobrý čaj či skleničku vína a trochu toho klidu. Tempo příběhu je mírné, netikají hodinky, nejsou zobrazeny násilnosti. Spíše se věnujeme lidskému nitru komisaře, problémům v partnerství nejen na stanici ale i doma. Věřím, že pokud osobně dostanu ještě možnost se s Leem Wechslerem setkat, okamžitě po té šanci škočím (tzn. příští návštěvu knihovny jej budu hledat).

V roce 1926 je v Berlíně na dvoře honosného činžovního domu v Kreuzbergu nalezeno tělo ženy ubodané střepem z červeného skla. Inspektor Leo Wechsler si hned na místě činu uvědomí, že mrtvá žena je jeho bývalá milenka Marlen Dornow... více

Komentáře (0)