Když je útěk jedinou šancí na záchranu

recenze

Sběratel (2014) / evasamankova

Vypadá nevinně. Tak nevinně. Potkat ho na ulici za hluboké noci, ani vteřinu se nebudete bát. Mnohem více než strach, vzbuzuje totiž soucit a snad i lítost. Je toporný, křečovitý, stydlivý a hodně se červená. Jenže, nevěřte prvnímu dojmu. Zlo má mnoho podob a skončit v temné kobce, bez možnosti úniku, je velmi snadné… On je totiž „sběratel“… žen…

Prvotina britského spisovatele a esejisty Johna Fowlese (1926 – 2005) Sběratel vyšla v originále už v roce 1963, v českém překladu pak roku 1988, 2004, a potřetí v září tohoto roku v nakladatelství Kniha Zlín. Sám autor tuto knihu psal údajně pouhý měsíc, celý rok pak ale potřeboval na všechny důležité korekce.

Román Sběratel vypráví příběh o mladíkovi - říkejme mu třeba Ferdinand, který je vášnivým sběratelem motýlů. Když tento nesmělý, odtažitý a „zvláštní“ kluk vyhraje slušnou sumu peněz, rozhodne se ji využít k nové sběratelské vášni – Mirandě.

Dvacetiletá Miranda je dívka od vedle, která se mu už dlouhou dobu líbí, dívka, kterou už celou věčnost tajně sleduje, a o níž sní. Oslovit ji je ale to poslední, na co by si troufl. A tak z vyhraných peněz koupí starý statek na odlehlé samotě a začne přetvářet zatuchlý sklep na budoucí celu – místnost pro svoji princeznu.

Už z anotace knihy je patrné, že Miranda v této kobce opravdu skončí. Zamčená, občas svázaná s roubíkem v ústech, a především podivně obletovaná svým „ctitelem“. Alespoň ze začátku. Zdá se tak jednoduché to, co po ní Ferdinand chce, a přitom neexistuje snad nic složitějšího, než se v něm vyznat.

Pak mě napadlo, že jako bohatý jsem teď vlastně dobrá partie, ale pak jsem si zase uvědomil, jak je to směšné, že lidé se přece berou z lásky, zvlášť takové dívky jako Miranda. Chvilkami jsem si dokonce umiňoval, že na ni zapomenu. Jenže člověk si nemůže poručit, že zapomene – to se buď stane, nebo ne. A mně se to nestalo.

Postřehy, dojmy, vnitřní rozpoložení i průběh jednotlivých dnů vyprávějí obě postavy, každá ze svého úhlu pohledu i pocitů. Zavaleni šokem, znechucením, ale často i velkou lítostí čekáte, co bude následovat, a zda se dívce vydaří některý z pokusů o útěk.

Píšu v tom hrozném, skoro nočním tichu, jako bych se cítila docela normálně. Ale není to pravda. Jsem tak nešťastná, tak vyděšená, tak sama. Ta samota je k nevydržení. Pokaždé, když se otevřou dveře, mám chuť se k nim vrhnout – a pryč! Ale teď vím, že s těmi pokusy o útěk nesmím hazardovat. Vyzrát na něj. Připravit se předem. Přežít.

Autor si s velkou poctivostí pohrál s profily postav a jako psycholog-virtuóz vypiplal dvě zcela rozdílné bytosti. Každá vypráví naprosto odlišným stylem, což se mnoha autorům ne vždy podaří, a jednotlivé linie děje jim tak splývají a znevěrohodňují děj. Fowles ovšem věděl jak na to, a pevnou rukou nechal „sběratele“ hovořit s jistou naivitou, jednoduchostí i zvrácenou logikou uvažovaní i cítění. Naopak Mirandu, jako mladou malířku, pak zase s patřičným intelektem, znalostí umění, odvahou, sobeckostí i křehkostí dospívání, a snahou přežít stůj co stůj.

Žádný aspekt této knihy nemá jasně danou a po celý děj neměnnou barvu. Nic není jen černé nebo bílé, ani dobré nebo zlé. Osobnosti obou hrdinů se ukazují postupně, stránku za stránkou autor servíruje emoční houpačku plnou odsouzení, údivu i dojetí.

Sběratel je zajímavý, napínavý, zvrácený a především výborně napsaný. V okamžiku, kdy si budete myslet, že už příběh nemůže ničím překvapit, tak vás poslední stránka přesvědčí o naprostém opaku...

Věznitel Frederick Clegg je psychopatický sexuální deviant, který si díky výhře v loterii může dovolit přestat pracovat a „starat se“ jen o svou zajatkyni. Takto realizuje svou touhu po vztahu s krásnou ženou a po manželství, kter... více

Komentáře (0)