Když přišli psi - poválečný román z Beskyd

recenze

Tato skvělá a má velmi oblíbená autorka napsala opět krásný a drsný román o těžkých osudech lidí tentokrát z oblasti valašských hor. Celý příběh je, jak jsme u paní Wilkové zvyklí, inspirován poměrně nedávnou historií a je sestaven ze střípků prožitých životů obyvatel Beskyd.

Živa, Ludmila, Slávek, Karel i Ondráš jsou hlavními postavami příběhu. Jejich osudy nejsou, na prahu poválečného období, vůbec jednoduché. Každý s ním bojuje po svém a snaží se tak prostě jednoduše přežít. Někdo z nich čerpá z velké nenávisti, jiný ze strachu, další třeba z falše či starých křivd, a jiný žije v nevědomosti. Každý z nich má navíc tajemství, pro která by bylo lepší, kdyby nikdy nevyplula na povrch.

Představení osudu každé postavy přichází vždy ve správnou chvíli, a příběh tímto skvělým načasováním nabírá na intenzitě a čtivosti. Ke konci je už vše tak zamotané a vygradované, že vás spáry příběhu prostě a jednoduše nepustí, ale ani vás nenechají vydechnout. V knize je popisován život na valašských samotách, ale i v krásných městských lázních, jsou zde partyzáni, ale také Němci a Rusové. Najdeme v něm samozřejmě nezanedbatelné stopy komunistické poválečné vlády a jejich nedozírných následků. Příběh je protkán smrtí, strachem, nespravedlností, ale i láskou, očekáváním nebo nadějí. Hlavní poválečné motto: Starej se hlavně sám o sebe, vnímám jako něco, co se pro lidi stalo nesmírnou slabinou, a co v naší společnosti bohužel stále ještě nějakým způsobem přežívá. Těchto silných kořenů se zbavuje jen těžko.

Knihu za sebe jednoznačně doporučuji.

Mistrovský román z poválečných Beskyd. Některá tajemství by měla zůstat navždy skryta – je lepší nevědět, že hrdinové, kterým jsme vystavěli pomníky, ve skutečnosti mnoha lidem ublížili. Živa, Ludmila, Slávek, Ondráš i Karel ma... více

Komentáře (0)