Král David

recenze

Příběh krále Davida znám z Bible. David je tak důležitou biblickou postavou, že se o něm Bibli dozvídáme téměř vše od té doby, kdy ho jako mladého pastevce přijde prorok Samuel pomazat za krále až do jeho smrti. Jeho biblický příběh je velice pestrý: od odvahy, s kterou tento ryšavý pastevec porazí obrovského obra Goliáše, přes respekt ke králi Saulovi, přestože už byl pomazán na krále, získání královské dcery Míkal za manželku až po hřích s Batšebou, koupající se na střeše nebezpečně blízko a především vraždu jejího manžela. Vše doprovázené důvěrou v Hospodina, hrou na citerou a písněmi, které David skládal a které máme zaznamenané v knize Žalmů. (Dnes už není jisté, jestli všechny žalmy složil David, ale to můžeme pro příběh jeho života ponechat stranou.) Kromě toho je ale také příběh jaksi roztříštěný ve více biblických knihách, a tak je poměrně obtížné sledovat ho celý od začátku do konce.

Tuto možnost nám nabízí převyprávění německého autora první poloviny dvacátého století, Louise de Wohla. Jeho schopnost převyprávět známé biblické příběhy jako čtivé romány jsem poznala už v knize Longinovo kopí, která se mi velice líbila. Jeho Král David mi dlouho nepřišel až tak strhující. Asi to bylo tím, že tady chyběly výraznější vedlejší postavy, o kterých by Bible mlčela (jako byli v Longinově kopí Longinus a jeho vyvolená). Možná je ale dobře, že tentokrát nechal pan de Wohl fantazii na uzdě a prostě převyprávěl příběh Davida tak, jak ho známe. I tak bylo zajímavé ho sledovat a znovu se nad ním zamyslet.

Mně osobně v této knize zaujalo hned několik věcí. Byl to jednak Davidův vztah s Míkal. Tu si sám vybral a velice po ní toužil. Když ji však získal jako ženu, dlouho s ní nepobyl. A když ji pak získal zpět od jejího nového manžela, zjistil, že si s ní vlastně nerozumí kvůli tomu, že mají různý vztah k Hospodinu:
Bylo to rozdělení, konec, odtržení od minulosti a něco jako malá smrt. Ale musel to udělat. Míkal ho chránila proti jejímu vlastnímu otci, tehdy. A přesto nikdy k Davidovi úplně nepatřila, přesto byla vždy víc dcerou Saula než ženou Davida. A nikdy nepochopila, že pánem Izraele a Judska není koneckonců ani Saul, ani David, ale Hospodin. Hospodin je tvůj jediný pomocník. Poslední slova Samuelova si uchoval David v mysli i v srdci, byla klíčem k jeho bytí a základním kamenem jeho kralování.

Celý Davidův život byl propojený s hudbou. Hrál na citeru a skládal vlastní písně žalmy:
David šel na své oblíbené místo pod hustou skupinou palem, blízko zahradní zdi. Byla deset stop vysoká, příliš vysoká na to, aby ji mohl přeskočit hladový pardál nebo šakal. Starý muž z Rámy mu nešel z hlavy. "To je on. Jeho si Hospodin vyvolil." K čemu vyvolil? Zlehka si prohrábl rukou jindy vzdorovité, ryšavé vlasy, nyní působením magické síly balzámu zvláštně hladké a měkké. Jen králové bývají pomazaní. A pomazaný muž sedí ve svém paláci a dvořané se třesou před jeho náladami. Starý Nahum ben Sichar, představitel města, který na dvoře krále Saula pracoval, o tom vyprávěl, když jednou vypil příliš mnoho vína. Stalo se to minulý rok. Říkal i něco o kletbě, kterou svatý muž uvalil na královskou hlavu. A od té doby je král někdy divný. Je to však mocný panovník, vítěz, o hlavu vyšší než jeho poddaní. Být králem znamená být velmi blízko Bohu, tak blízko, jak to jen člověku je možné.
Sáhl do strun harfy a pro sebe si zazpíval. Slova přicházela jakoby sama od sebe: "Hospodine, Pane náš, jak vznešené je tvé jméno po celé zemi! Když hledím na nebesa, dílo tvých rukou, na měsíc a hvězdy, které jsi stvořil: co je člověk, že na něj myslíš, a syn člověka, že se ho ujímáš?"
Čistý mladý hlas se s lehkostí nesl k domu a matka se usmívala. Pronikal přes zeď a v sousedních domech lidé naslouchali a vycházeli ven, aby zpěváka lépe slyšeli.

"Ověnčils ho ctí a slávou," zpíval David,
"dals mu vládnout nad dílem svých rukou.
Hospodine, náš Pane, jak podivuhodné je tvé
jméno po celé zemi!"
(Žalm 8)

Bůh sám byl ideálem království. Nikdo se nemohl stát králem bez vůle Boží. To je to, co krále Saula posvěcovalo.

Velice mě překvapilo, jak byl David na sklonku života osamělý. Tento hrdina izraelského národa zjišťuje, že po tom všem je vlastně zoufale sám a nemá nikoho, s kým by si opravdu rozuměl:
Kladl si otázku, tvrdou a provokativní, zda by se našel někdo, kdo by nechtěl přežít smrt krále Davida. Chvíli o tom přemýšlel, nemilosrdně, aniž by si něco namlouval. Ženy? Achínoam už nebyla malým snílkem z Keily. Od té doby, co porodila prince Amnóna a obě děvčata, ztloustla a zlhostejněla. Utěšovala se hroznovými koláči a novým syrským pečivem z mandlí, vajíček, mouky a medu, hodně medu. Ani Abígajil si neuchovala svou krásu, ale svoji hrdost ano. Její veselost se vytratila, když ztratila svého syna. Maaka se plně věnovala svým dětem: Támar byla skutečně hezká dívka a Abšalom byl velkou, stále novou radostí, nadaný, moudrý a srdečný. Ještě rok a zatouží po něm srdce všech děvčat, stačí, aby se pousmál! Tak mohl vypadat Jónatan, když byl chlapcem. A svého otce zbožňoval. Ale následovat ho ve smrti? Bylo pošetilé na něco takového jen pomyslet. A nesprávné. Mladí chtějí žít svůj vlastní život a mají na to právo. Chagíta ta by truchlila, čestně a dlouho, a jeho smrt by přijala jako řízení osudu. I Abítala by plakala rozpláče se velice snadno. Ale ona i Egla by brzy doufaly v to, že na sebe upoutají pozornost jeho následovníka. Ženiny kolik jich vlastně bylo? Všechno vybrané, hezké dívky, velmi poctěné, když je král jednou navštíví; a po zbytek času ponořeny do bezduché nudy. Žádná žena by si nevzala život, kdyby král zemřel.
A muži? Jóab někdy se zdálo, že už teď se trochu rozhlíží kolem sebe, s kterým z královských princů by se měl zvlášť sblížit. Abíšaj myslí jen na vojenské záležitosti. Žádný z obou bratrů nevěděl, co je to láska. Ano, byli celí bez sebe ze smrti mladého Asáela, ale ne kvůli Asáelovi samotnému, nýbrž proto, že to byl jejich vlastní bratr, člen rodiny, a tím část jich samých. Když se mstili za Asáela, mstili se i za sebe. Chúšaj ano, ten by truchlil, svým vlastním suchým, chladným způsobem. Achítofel naopak buď vůbec ne, nebo jen chvíli. Tam, kde byl Chúšaj chladný, byl Achítofel studený. Kde byl Chúšaj vtipný, tam byl Achítofel zlomyslný. Ten muž, to byl mozek a nic víc. Pro Nátana byl král sluhou Božím, kterému příležitostně přinášel poselství. Pro vojáky byl velitelem, který nebyl nikdy poražen. Mnozí z nich byli ochotni zemřít, aby pro krále vyhráli válku, aby ho chránili. Na smrt by ho však nenásledoval žádný. Z dvorských úředníků a dvořanů už vůbec nikdo. Míkal, při vší její aroganci, znamenala pro Nossu tak mnoho, že jí život bez ní připadal nemyslitelný. Já nemám žádnou Nossu, pomyslel si David s ironickým úsměvem. Byl bych bohatší, kdybych měl? A já sám existuje člověk, kvůli kterému bych z lásky šel i na smrt?
Tyto úvahy se mu najednou zdály nedůstojné. Musel by člověk být nízkého postavení, který nic nedokáže, a kromě toho ještě pitvorně ošklivý, aby udělal to, co udělala Nossu? Člověk, který má podíl na životě obdivovaného jako parazit? Pokrčil rameny, nalil si číši vína a napil se. Jak vůbec na takové myšlenky přišel? Proto, že život na trůnu byl osamělý. A nebyla to osamělost pastvin, kde byl člověk v jednotě se zemí, vzduchem, ovcemi a sluncem. Byla to uzavřenost, studená osamělost, jež byla příčinou, že mnohé zůstalo nenaplněným. Nese starosti všech, činí rozhodnutí za všechny. Sám může jít jedině k Hospodinu, k černobílému Ano či Ne kamenů urim a tumim a ke snům a tvářím proroků. Byly okamžiky, kdy skutečnost, že král Saul nemohl unést hroznou osamělost kralování, byla pochopitelná. Ale tak tomu bylo a tak tomu bude do té doby, než skutečně přijde stáří a po něm smrt.

Dost mě také překvapila Davidova slova na "smrtelné posteli", ale ta tady rozhodně neprozradím. Celým jeho životem procházel velice niterný vztah s Hospodinem, kterého se nevzdal ani poté, co se prohřešil vraždou Uriáše:
Bůh byl jeho pomocníkem od první hodiny. On poslal Samuela, aby ho pomazal, on ho zachránil před pronásledovateli tehdy v Rámě na vyvýšenině Najot, on mu ukázal směr, on mu umožnil podmanit si Keilu a získat Achínoam, on ho prostřednictvím Abígajil uchránil před smrtelným hříchem a prostřednictvím pelištejských králů před ještě těžším a větším, před tím, aby musel bojovat proti vlastnímu národu a králi. A když lupiči vypálili Skilag, uloupeného majetku se mu vrátil sedminásobek.

Knihu můžu doporučit jak těm, kdo se chtějí s příběhem biblického Davida teprve seznámit, tak i těm, kteří už ho dobře znají. Všichni v ní mohou najít něco zajímavého, nějaký nový pohled na jeho příběh.

Strhující román o klíčové postavě biblických dějin. Ryšavého chlapce krásného vzhledu si Bůh prostřednictvím proroka Samuela povolá od stáda, jež jako nejmladší z osmi bratrů pásl pro svého otce. Proslaví se, když jako mladíček... více

Komentáře (0)