O myších a lidech

recenze

O myších a lidech (2004) / Matematicka

V rámci Čtenářské výzvy 2024 jsem se pustila i do klasiky a vybrala jsem si amerického autora první poloviny dvacátého století Johna Steinbecka a jeho knihu O myších a lidech. A nelitovala jsem. Jde o krátkou prózu z prostředí amerických rančů v první polovině 20. století. Kniha vás vtáhne především proto, že John Steinbeck je výborný vypravěč.

Takhle například popisuje jednu z postav, kočího Slima:
Ve dveřích stál jakýsi habán. V podpaží držel zmačkaný širák a sčesával si dozadu dlouhé černé vlhké vlasy. Na sobě měl, podobně jako ostatní, modré cvilinkové kalhoty a krátkou cajkovou kazajku. Když se dočesal, vykročil do světnice a kráčel tak majestátně, jak to dovede jen člověk královské krve nebo mistr svého řemesla. Byl to kočí od velkých spřežení, kníže ranče, který dovedl řídit spřežení deseti, šestnácti, ba i dvaceti mul jednou jedinou opratí vedoucí až k čelné řadě spřežení. Švihnutím biče zabil mouchu na zadku muly v poslední řadě spřežení, a muly se přitom ani nedotkl. V jeho vystupování byla taková vážnost a takový klid, že když promluvil, všichni vždycky umlkli. Jeho autorita byla tak veliká, že jeho slovo platilo, ať šlo o cokoli, o politiku, stejně jako o lásku. Takový byl Slim, kočí pro velká spřežení. Jeho ostře řezaný obličej neříkal o jeho stáří nic. Mohlo mu být stejně pětatřicet jako padesát. Jeho ucho slyšelo víc, než co mu kdo říkal, a v jeho pomalé řeči zněly svrchní tóny nikoli přemýšlivosti, nýbrž chápavosti jdoucí nad to, co se dá přemýšlet. Jeho ruce, velké a hubené, byly, když něco dělaly, citlivé jako ruce chrámové tanečnice.

Kniha byla i zfilmována, a to až neuvěřitelně věrně. Hlavní příběh byl zachován, ale ve filmu „se ztratily“ některé detaily, jako například pocity námezdních pracovníků na ranči. Takhle se cítí Crooks, „černej“:
„Tak teď tomu snad budete rozumět,“ začal Crooks vlídně. „Vy máte George. Vy to víte, že se zas vrátí. Ale co kdybyste neměl nikoho? Co kdybyste si nesměl zajít do baráku a zahrát si tam karty, protože jste černej? Co kdybyste musel sedět opuštěnej tady v tom kumbálku a musel jen číst knížky? To je pravda, než se setmí, moh byste házet podkovou, ale pak byste si musel jen číst knížky. Knížky, to není ono. Člověk potřebuje ještě druhýho – mít někoho nablízku.“ Crooks se rozfňukal: „Když člověk nikoho nemá, leze mu to na mozek. Ať je to kdo chce, to je vedlejší, jen když jste spolu. Věřte mi,“ rozplakal se Crooks, „člověk se pak cejtí moc opuštěnej a je z toho nemocnej.“

Líbila se mi výprava na americké ranče s Johnem Steinbeckem i s filmem, který vznikl podle jeho knihy. Jde o poměrně jednoduchý příběh, který ale nabízí mnoho otázek a podnětů k zamyšlení. John Steinbeck je výborný vypravěč, který i na krátkém jednoduchém příběhu dokáže postavy krásně charakterizovat a popsat prostředí tak, že máte pocit, jako byste se ocitli uprostřed dění. Moc se mi to líbilo a těším se, že si od Johna Steinbecka přečtu další knihy.

Dva nemajetní zemědělští dělníci přicházejí ve 30. letech 20. století pracovat na farmu do salinaského údolí. Každý z nich má jinou povahu, oba však spřádají sny a iluze, že jednou se jim podaří mít své vlastní hospodářství a budo... více

Komentáře (0)