Evangelium podle Jóba

recenze

Evangelium podle Jóba (2017) / Matematicka

Slovenský kazatel církve bratrské Daniel Pastirčák zaznamenal svá kázání, která postupně měl k textu starozákonní knihy Jób, a vydal je v knize s trochu provokativním názvem Evangelium podle Jóba. Chtěl tím naznačit, že jako křesťan vnímá tuto starozákonní knihu nejen v kontextu Starého zákona, ale i v novozákonní perspektivě.

Ráda jsem přijala pozvání a knihu si s jeho doprovodem znovu celou přečetla. Jde o úvahy nikoli odborníka – biblisty, ale řadového kazatele. Často mi v jeho textu přišly nejzajímavější citace dalších autorů – různých básníků a křesťanských myslitelů, ale i za ty jsem mu vděčná. Text doplnil i vlastními ilustracemi, které mě bohužel příliš nezaujaly.

Daniel Pastirčák nás často vede k hlubšímu zamyšlení nad jednáním postav v knize a nad paralelami tohoto jednání v našem současném životě:
Elíhúovo odsouzení prozrazuje jistou míru zlomyslnosti, kterou jsme v obviněních Jóbových přátel nezaslechli. Dopřál by Jóbovi ještě více trápení, než se mu dosud dostalo. Elíhúovu zdánlivou zlomyslnost však vnímám spíš jako lásku postavenou na hlavu. Ten mladý muž si zbožného Jóba zamiloval natolik, že by nyní dal všechno za to, aby se zmatený stařec ze své bludné cesty vrátil. Pokud mu dosavadní utrpení nepomohlo, ať tedy trpí více, dokud se nezlomí a neodvrátí od svého odpadlictví. Tato despotická tvrdost pramení ze srdce ovládaného náruživostí dvou lásek, lásky k Bohu a lásky k nešťastnému zbloudilci. Láska k člověku bez empatie, bez vědomí vlastní křehkosti, i láska k Bohu bez zlomenosti, bez vědomí relativnosti všech zbožných názorů, zrazují samy sebe a stávají se svým vlastním opakem. Co se zrodilo ze zaslepené horlivosti srdce, srdce zatvrzuje a mění na kámen.

Dokáže také z knihy vybrat nadčasové myšlenky, nad kterými můžeme přemýšlet stále:
Jób si bytostně uvědomuje, že ve svém pozemském životě nemůže Boha vnímat přímo, nemůže o něm říct nic – pouze v symbolu a v podobenství. Právě toto vědomí je pro víru, která prošla ohněm zkoušek, charakteristické. Víra neočištěná plameny bolesti si ještě mnohé věci, které Bohem nejsou, s Bohem plete. Své myšlenky o Bohu, pocity z Boha, zkušenosti s Bohem, ztotožňuje s Bohem samotným. Ten, kdo prošel ohněm jako Jób, ví, a už nikdy na to nezapomene, že jeho pocity z Boha nejsou Bohem, jsou to pouze pocity z Boha. Myšlenky o Bohu nejsou Bohem, jsou pouze myšlenkami o Bohu. Zkušenosti s Bohem nejsou Bohem, jsou jen zkušenostmi s Bohem. Máme-li od mentálního materiálu zrozeného z malého nitra předstoupit před skutečného Boha, musíme se odvážit ke kroku od poznaného k nepoznanému. Z toho, co si umíme představit, o čem můžeme přemýšlet, musíme vstoupit do tajemství, jež lze vnímat pouze v paradoxech. Otevřít své bytí přítomnosti Toho, kdo ve mně vyvolává podivuhodné myšlenky, fascinující pocity, dovoluje mi zažít překvapivé zkušenosti, ale sám ve své podstatě zůstává skryt v mystériu bytí, které vše znatelně přesahuje. Boha nikdo nikdy neviděl. Když milujeme, Bůh setrvává v nás a my v něm. Život s Bohem obsahuje stejně tak oslovení jako zamlčení. Jsou období zjevování – kdy Bůh zřetelně mluví, jsou však i období zatmění, kdy Bůh mlčí.

Knihu jsem četla na doporučení a času stráveného s ní nelituji. Motivovala mě znovu si pozorně přečíst biblickou knihu Jób. Doporučit ji mohu ne odborníkům, ale běžným lidem, kteří se chtějí nad textem knihy znovu zamyslet a promýšlet ho do hloubky – kniha má úctyhodných 360 stran velkého formátu.

Evangelium podle Jóba je opatřeno originálními autorovými ilustracemi a komentuje text starozákonní knihy Jób. Poctivě se vydává hledat odpovědi na otázky po smyslu utrpení, vytrvalosti člověka a existenci Boha. více

Komentáře (0)