Liliputin

recenze

Jan Němec píše v doslovu své knihy, že tentokrát porušil své pravidlo nechat si od událostí odstup. Svých pět povídek, které se týkají války na Ukrajině, psal od začátku března do konce června 2022. Některé povídky vznikaly téměř jako přímý přenos – sledoval zprávy, aby zjistil, jak povídka skončí.

Téma povídek je tedy poměrně náročné. Ale nebojte se, Jan Němec se vůbec nezabývá politikou, vojáky ani válečnými operacemi. Nelíčí bojová střetnutí a počty mrtvých. Spíš se dívá na životy takzvaných „obyčejných lidí“, do kterých najednou, někdy jako „blesk z čistého nebe“ zasáhla válka. Jak válka na Ukrajině ovlivnila bohatý německý pár, který se těšil na miminko odnošené náhradní matkou? Jak partu dětí bez domova, které se skrývají ve sklepě a nesledují zprávy? Jak dospívajícího chlapce, který v Mariupolu rozváží lavaš a tak dlouho váhá, jestli z města utéct, až už je pozdě? Jak ruskou akademičku, která se rozhodne proti válce protestovat?

Takhle se v povídce Akvárium loučí Elina se svými koni na farmě za Mariupolem:
Přijeli ke starý budově s oprýskanou omítkou, Igor zaparkoval, Elina otevřela dveře, nestihla ale ani vystoupit a už měla v klíně psí hlavu.
„Toho bereme zpátky,“ řekla.
Rychle přeběhli dovnitř do stájí, koně začali řehtat. Elina otevřela boxy a vyvedla je ven. Igorovi padl do oka kůň černej jako uhel, neříká se takovejm vraníci? Znal to slovo z pohádky, kterou dřív čítával Máše, než ji pohltil tablet, a kterou teď zase vyhrabali, když se tablet vybil. Vraník s jezdcem tam uháněl lesem plným skřetů, Máša měla nejradši tu pasáž, kde vraník skáče přes propast a zjistí, že umí lítat, protože je z plemena pegasů.
Igor se ke koni opatrně přiblížil a poplácal ho po lesklé pleci.
„To je Western,“ řekla Elina. „Na tom teď jezdím.“
Koně asi čekali, že je Elina osedlá, ale ona jim naopak sundala i ohlávky. A pak se s jedním za druhým loučila: pokaždý přiložila hlavu k hlavě zvířete a na několik vteřin zůstala s čelem opřeným nad koňskýma nozdrama. Nakonec na každou protáhlou hlavu udělala dlouhej křížek, odstoupila a začala střílet do vzduchu.

Přestože jde o izolované povídky, ve všech hraje velice důležitou roli auto. Auta dobře charakterizují i hlavní hrdiny povídek: je tu super luxusní auto s koženými sedačkami, stará kradená dodávka, bílé audi, starý pick-up i nová tesla. Toto propojení povídek se mi líbilo a myslím, že hodně vypovídá i o tom, jak a čím žijeme. Nejvíc se mi líbila povídka Zoe. Ta nastavuje krutě zrcadlo západní společnosti. Její hlavní hrdinové jsou naštěstí Němci, takže si možná můžeme myslet, že nás se to zatím tolik netýká, ale tahle povídka by nás mohla přimět zamyslet se i nad svým vlastním životním stylem.

Čech, který jede na Ukrajinu najít své jiné já. Banda dětí bez domova, jež válka vyžene ze sklepa, protože ten teď chtějí nájemníci využívat jako kryt. Německý pár, který si na Ukrajině „pronajme dělohu“, ale jejich dítě po porodu... více

Komentáře (0)