Ocitáme se ve magickém světě, kde se kouzla vytvářejí pomocí slov z knih. Touto mocí oplývají jen muži, kteří také vládnou tomuto městu. Čarodějům s takovou mocí se říká slovodějci. Prolog této knihy nás vlastně hned krásně uvede do děje a nastíní nám, jak bude vypadat atmosféra po zbytek knihy. Po popravě nejvyššího slovodějce za vlastizradu se tato magie přenese i na ženy, na což dříve nebyl nikdo zvyklý. Muži se tak cítí ohroženi a tak nám tu vzniká lehce feministická zápletka. Někteří jsou tuto změnu ochotni přijmout, jiní si chtějí stůj co stůj stát za svým a získat svou magii zpět. Do toho všeho se svět za branami města vzpamatovává z války.
Amálie, dcera popraveného slovodějce a hlavní hrdinka tohoto příběhu, má též nové schopnosti a to ty otcovy. S nimi také získává nové poslání hlavní slovodějky. Celou knihu se snaží dokázat, že na to má a prokázat, že její otec nebyl žádný vlastizrádce. Potýkat se nemusí jen s muži v radě ale i s novou starostkou Radovou, která ji stále pozoruje a dává ji různé úkoly (a taky má nejlepší character development!).
Blíží se den Amáliiny zkoušky a brány města se otevírají novým kupcům a možnostem. Spolu s nimi do jejich ulic zavítá také Artur Zlatý. Svůj zájem o Amálii neskrývá a trochu mi tím byl občas otravný. S oživeným a zábavným chrličem Hugem však byli úžasně humorná dvojka a moc mě bavili.
Amalie ani Artur mi ale k srdci moc nepřirostli. To už jsem radši měla Amáliinu sestru Rozálii a Arturovu kamarádku Gigi. Ty dvě byly úplně sladké (hlavně Rozi) a úžasné prostě. Oblíbíte si také určitě Amáliinu babičku. Ta byla úplně úžasná a válela jak za mlada. Moc jsem také měla ráda Bedřicha, starého knihovníka, který Amalii podporoval, I když ztratil moc. Ale Radová prostě vede!
Knížka není moc akční a prostě.. plyne. Je docela oddychová a občas máte pocit, ze se vlastně nic neděje, i když problémy se tam stále nějaké více či méně aktivně řeší. Nějaká akce se děje až na konci a že jí není málo. Občas mi to přišlo až moc, ale vlastně jsem si ji užila. Na úplném konci jsem si i trochu poplakala.
Knihu jsem četla v rámci spolupráce s @humbook
Slovodějky
Alena Adrianet Heinrichová
Slova mají moc! Amáliina otce, nejvyššího slovodějce, popravili za kolaboraci. Podědila jeho moc a s ní spojené povinnosti. Pod přísným dohledem představenstva města a nové starostky musí pracovat pro ty, kteří jejího otce nechal... více
Komentáře (0)
Přidat komentář
katameziknihami také napsala
Jaký bude svět za 100 let?
It is always wise to be polite to books, whether or not they could hear you
'Men wants us so badly for our bodies, yet hate us so much for our minds.'
Dunbridge academy: Kdekoliv
"He's my cat! He's not God's cat! Let God have his own cat!"