Mimořádně silný román o nelehkém osudu žen

recenze

Lotosový kruh paní Tchan (2024) / Danka22

Historický román, který se odehrává v Číně v 15. století vypráví o lékařce, která byla nejen vzdělaná, moudrá, ale i vdaná, a především matka. Jmenovala se Tchan Jün-sien. S malou Jün-sien se setkáte ve chvíli, kdy ji zemře náhle matka. Vzhledem k tomu, že její otec touží po větší moci i moudrosti, odjíždí ke dvoru císaře, a tak Jün-sien je svěřena do péče svých prarodičům (rodičům její matky), aby se nejen zasnoubila, ale i stala (stejně jako oni) moudrou a vzdělanou lékařkou. Podaří se Jün-sien splnit si svůj sen?


Začneme obálkou, protože já vždycky začínám designem. Ta se naprosto povedla. Tím, že i ostatní publikace jsou v modrých, červených, růžových, a především zelených barvách, knížka krásně zapadne. Co se týče samotného děje, tak bych řekla, dokonce že Lotosový kruh paní Tchan předčí největší bestseller od této autorky, a to Hedvábný vějíř.
Kniha vás provede po staré Číně, kterou určitě neznáte, a měla dvě tváře. Jedna znázorňovala krásnou přírodu, velkolepé paláce, císařskou rodinu a lékařské umění. Ta druhá vám ji zaručeně zoškliví. Je plná kruté nesmyslné tradice zvané svazování chodidel, která figurovala v Číně až do roku 1948, kdy byla zakázána. A teď si představte, jak dlouho si musely ženy z vyšších kruhů svazovat svá chodidla tlustou látkou, a ještě s tím chodit?! Pořád chcete naříkat? Velkým plusem je, že se v knížce o této metodě i bolestivosti v knížce celkem dopodrobna dozvíte, a bohužel, rozum vám bude nad tím jenom stát.



Další tragédií je pak postavení žen, které nebylo o moc jinačí než v tehdejší středověké Evropě. Nejhorší postavení měly porodní babičky, které ač pomáhaly při zrození mnoha potomků, jejich úděl byl nespravedlivý a často tyto ženy žily na hranici chudoby. Setkáte se tu s postavou bába Š. a její dcerou Mej-ling, která ji od malá v těžkém údělu pomáhá. Na bábě Š. spatříte tu obrovskou společenskou propast, která tu panovala. Ač pomáhala babičce Jün-sien, modré lékařce, postavení mají obě rozdílná. Babička Jün-sien se sice těší větší úcty, ale pravidla a tradice, o kterých je celý román, musela plnit i ona. A tohle smutné dědictví, kdy ženy byly jen nádoby, nástroje k rození synů k ničemu jinému, zdědí i Jün-sien i Mej-ling.


Líbilo se mi, jak si autorka pohrává i s charaktery postav. Nečekejte žádné ploché a nudné osoby, které se drží stěn a od začátku víte, že tahle je zlá a tahle je ta hodná. Ne. Spatříte intrikánky, které v tom uměly chodit. Na všechny se usmívají, ale když jde o moc, tak rafnou. A to pořádně. Touha po moci koneckonců dovede i muže k tvrdým a krutým praktikám. Tuhle dějovou niť vám, ale prozrazovat opravdu nebudu.
Na druhé straně si ale uvědomíte, že jde o boj o přežití a obrovský smysl o řád a plnění tradic. Tohle spatříte i v císařské rodině, kam se také jako čtenář podíváte. Uzavřený svět se vám náhle otevře.
Postava Jün-sien je, jak jsem řekla moudrá, a vzdělaná, přesto sama nesmí vůbec nic. Její manžel ji sice má rád, ale je to takový ten hejsek, který stáhne ocas a poslouchá svoji rodinu, nebo své nějaké plány, které jsou těžce proveditelné. Ne svoji ženu. Její muž vystupuje v knížce, jako nerozhodný, přesto ctižádostivý, toužící po jediném, po synovi.


Občas co se mi během četby stávalo, tak to že jsem se ztrácela v pojmech. Neřekla bych, že to je chyba překladu, spíš si autorka tak zajímavou formou pohrává s jazykem, že trocha zmatenosti z toho může být patrná. Obzvlášť jsem to pociťovala, při různých popisech, kdy se léčilo. No, věřte, že těch ingrediencí a diagnóz bylo opravdu dost. Dozvíte se tu o nemoci nebeských květů, nebudu vám prozrazovat, co to je, i když název působí poeticky, krása to nebyla. Ale také vás překvapí informace týkající se prvních očkovacích pokusů. Rozhodně si nepředstavujte, že se použila jehla. Naopak, bylo to něco úplně jiného a opravdu neobvyklého.



Jak víte z jiných mých recenzí, občas jsem na mrtvici, když je knížka moc dlouhá. Bohužel se mi stává, že autor nedokáže udržet čtenářovu pozornost až dokonce. Není to ale u Lotosového kruhu paní Tchan. Je to mimořádně napsaný román, který vám představí dobu, úplně jinou. A možná uděláte to, co já, a koupíte si zelený čaj, u kterého si pak román i budete číst, protože každá stránka, každá kapitola vás k tomu bude nutit. A touha je jednou z myšlenek této knížky – touha po rovnoprávnosti, po splnění svého snu, po pomoci tomu druhému.


Přeji vám, aby se vám knížka líbila stejně jako mě. Já jsem totiž věrnou čtenářkou autorky Lisa See, a budu stejně tak doufat, že si ji oblíbíte, a budete dlouho po jejím přečtení přemýšlet nad smutným přesto statečným boje mnoha, mnoha, mnoha žen. Nedlužíme jim MY něco?

Podle Konfucia je vzdělaná žena bezcenná… Poutavý historický román, inspirovaný skutečným příběhem čínské lékařky z 15. století. Čína za dynastie Ming v mnohém předčila Evropu, ale v otázce postavení žen ve společnosti zůstáva... více

Komentáře (0)