Naděje nikoho nezachrání

recenze

Všichni milovali naději (2024) 2 z 5 / Kikina182
Všichni milovali naději

Kniha mi byla poskytnuta v rámci spolupráce s @knihkupectvi_luxor za účelem recenze. #spoluprace

Sam strávila v nemocnici celý život. Není tedy divu, že se během té doby stihla zamilovat, ale chlapec, kterému věnovala srdce, spáchal sebevraždu a Sam zahořkla. Už nikdy nechtěla nikoho milovat, s výjimkou jejích přátel - Sony, Nea a Coeura. Ale její odhodlání se začíná pomalu vytrácet, když do nemocnice přijde nová dívka.

Styl psaní mi nesedl. Přišlo mi, jako kdyby byl odtržený od příběhu, úplně nezávislý na postavách a na všem, co se v knize dělo. To způsobilo, že i když by vzhledem k tématu knihy měl být příběh neskutečně emotivní, tak se mnou ani nehnul.

Už od první kapitoly jsem měla dojem, jako kdyby se autorka snažila napsat knihu ve stylu seriálu Red Band Society. A přijde mi, že by to dějově opravdu mohlo fungovat, jelikož příběhy jednotlivých postav byly zajímavé. Ale nakonec to nefungovalo hned kvůli několika faktorům, v první řadě šlo již o zmíněný styl psaní a nulovou emotivnost, ale hodně to pokazil i nadpřirozený prvek.

Autorka už od začátku kolem existence nadpřirozeného prvku mlžila, což ve mně ale nevyvolalo žádné napětí ani zvědavost, ale jen otrávenost. Ale velkým kamenem úrazu je to, o co vlastně šlo. Nesedělo to k příběhu a jelikož to autorka nijak nevysvětlila, tak to v kontextu příběhu ani nedávalo smysl a zkrátka to za mě bylo divné. Dalo by se říct, že i originální, ale divnost převažovala.

Postavy byly jakž takž popsané, ale i když jsem si o nich dokázala udělat obrázek, nestačilo to. Rozhodně ne u knihy s tímhle tématem, kde je potřeba jít opravdu do hloubky.

Všichni milovali naději je kniha s velkým potencionálem. Věřím, že kdyby do příběhu autorka nezapletla nadpřirozený prvek, napsala ji klasickým stylem psaní a věnovala se postavám, mohla to být opravdu pecka. Ale v téhle podobě je to bohužel trochu podivný a podprůměrný příběh.


Všichni milovali naději Všichni milovali naději Lou-Andrea Callewaert

Během svého pobytu v nemocnici jsem se beznadějně zamilovala do chlapce s okouzlujícím úsměvem a rošťáckou povahou. Stal se mou kotvou, mým světlem v temnotě, tím jediným, co mi na tomhle bezútěšném místě vnášelo do života radost.... více


Komentáře (0)

Přidat komentář